Levandulovna: Když se podnikání potká s péčí o lidi, krajinu i region

V Raspenavě pod Jizerskými horami roste levandule, kterou byste tu možná nečekali. Na místě bývalého statku vznikla v roce 2019 Levandulovna - environmentální sociální podnik, který propojuje šetrné hospodaření, podporu lidí znevýhodněných na trhu práce a zážitky pro návštěvníky. Na cestě od nápadu k udržitelnému podnikání pomáhá majitelce Adéle Heindorferové také Agentura regionálního rozvoje.

Když se řekne levandulová farma, většina z nás si nejspíš představí jižní Francii. Levandulovna v Raspenavě ale dokazuje, že levandule může dobře prospívat i v podhůří Jizerských hor.

Adéla Heindorferová přitom při rozhodování, zda právě tady levanduli pěstovat, nespoléhala jen na nadšení. Z předchozí práce ve středisku ekologické výchovy si přinesla zkušenosti s posuzováním místních podmínek - půdy, nadmořské výšky, množství srážek nebo orientace pozemku vůči slunci.

„Ta levandule lékařská je vlastně takový samorost. Jsou tady pro ni docela dobré podmínky,“ popisuje. A tak na místě, kde by levandulové pole čekal málokdo, začaly v roce 2019 růst první keříky.

Sociální podnikání, které vzniklo z konkrétní potřeby

Sociální rozměr podnikání vychází z osobní zkušenosti její zakladatelky i z toho, co sama pozorovala v regionu. Ve Frýdlantském výběžku podle ní chyběla nabídka práce na zkrácené úvazky, která by vyhovovala například matkám samoživitelkám.

„Z vlastní zkušenosti vím, jaké jsou trable, když máte malé dítě a musíte všechno stihnout mezi školou a školkou. Proto jsem chtěla nabídnout práci, která bude mít důstojnou mzdu a zároveň umožní lidem skloubit práci s jejich životní situací,“ vysvětluje svůj záměr Adéla Heindorferová.

Levandulovna proto zaměstnává ženy, které mají na běžném trhu práce složitější postavení. Vedle matek samoživitelek se zaměřuje také na další lidi se znevýhodněním. Sociální princip přitom není od samotného podnikání oddělený. Je jeho součástí stejně jako šetrný přístup ke krajině.

Od levandule až po chleba z vedlejší vesnice

Environmentální přístup se v Levandulovně promítá do celého fungování podniku. Na levandulových políčkách se nepoužívají geotextilie, o spásání trávy se starají ovce a při výrobě se využívají především skleněné obaly.

Důležitá je také snaha hledat dodavatele co nejblíže. Návštěvník si tak může dát kváskový chléb upečený místní pekařkou nebo biozeleninu z nedaleké farmy. Část občerstvení a produktů vzniká přímo v Levandulovně.

„Když podpořím místního výrobce, může zase dál vyrábět kvalitní suroviny. Ten řetězec můžeme obsáhnout v tom malém území a vyhnout se zbytečným dodávkám.“

Lokální spolupráce má podle Adély Heindorferové ještě jeden důležitý efekt. Pomáhá udržovat v regionu řemesla, podnikání i lidi, kteří by jinak mohli odejít jinam.

„Podporuje to ty lidi, aby tady zůstávali, aby tvořili dál a aby se přidávali další. Ta komunita se opravdu nabaluje.“

Slow tourism místo rychlé zastávky

Levandulovna není místem, kam má návštěvník jen přijít, nakoupit a zase odjet. Konají se zde workshopy, firemní akce, oslavy nebo svatby. Během samosběru si návštěvníci mohou sami nastříhat levanduli a pak si u kávy jednoduše sednout a chvíli zůstat.

Právě v tom vidí majitelka Levandulovny jeden z hlavních směrů, kterým se podnik ubírá - slow tourism.

„Chceme, aby se lidé zastavili a prostě byli a užívali si to.“

A že tento přístup začíná fungovat, ukazuje i jedna nenápadná věta, kterou majitelka zaslechla mezi návštěvníky.

„Bavili se, jestli si udělají výlet na Smědavu nebo do Levandulovny. A rozhodli se, že pojedou do Levandulovny.“

Pro podnik, který ještě před několika lety začínal prakticky od nuly, je to možná jeden z nejlepších důkazů, že si své místo v regionu postupně našel.

Když sociální pracovník potřebuje podnikatelskou radu

Začátky podnikání přinesly Adéle Heindorferové oblast, ve které si nebyla jistá. Jako vystudovaná sociální pracovnice dobře rozuměla sociální stránce svého záměru. Podnikání samotné pro ni ale bylo novou disciplínou. A díky tomu se také dostala k Agentuře regionálního rozvoje.

„Já jsem vlastně uměla založit sociální podnik a rozuměla jsem té sociální stránce. Ale ten byznys jsem nikdy nedělala. Cenotvorba, strategie nebo marketing pro mě byla nová slova.“

Právě proto se obrátila na podnikatelský inkubátor Lipo.ink, který je součástí Agentury regionálního rozvoje. Potřebovala konzultovat podnikatelskou stránku projektu a získat nový pohled na to, jak Levandulovnu nastavit jako skutečně udržitelný podnik.

„Jak podnikáte, tak to něco přináší a něco odnáší. Něco jsem si z těch rad vzala, něco jsem nepotřebovala. Po malých krůčkách to šlo dál.“

Podpora tak pro ni nebyla hotovým návodem. Šlo spíš o možnost konzultovat věci, které byly nové, získat jiný pohled a postupně si najít vlastní cestu.

Z příběhu jedné firmy téma pro celý region

Příběh Levandulovny se postupně propojil také s širšími aktivitami Agentury regionálního rozvoje a Libereckého kraje. Levandulovna patřila mezi první sociální podniky zapojené do projektu Liberecký kraj sobě. Prostřednictvím projektu se postupně dostávala k dalším školením, kontaktům a lidem, kteří se tématu sociálního podnikání věnovali.

Zkušenosti samotných podnikatelů zároveň ukázaly, že sociální podnikání si v regionu zaslouží větší pozornost. Postupně proto vznikla potřeba sociální podniky lépe poznat, zmapovat jejich fungování a zjistit, co potřebují pro svůj další rozvoj.

Levandulovna se tak z původního příjemce podpory postupně stala také součástí širšího dialogu o tom, jak může kraj sociální podnikání rozvíjet. Její příběh inspiroval i studenty v rámci soutěže Ideathon a díky tomu vzniklo video, které jazykem mladých pro mladé vysvětluje, co si pod sociálním podnikáním představit.

Udržitelnost jako způsob podnikání

Dnes majitelka Levandulovny mluví o udržitelnosti spíš jako o vnitřním nastavení než o povinnosti.

„Jak žiju, tak podnikám.“

Právě v tom je podle ní nejčistší cesta – vůči sobě, zákazníkům, lidem, které zaměstnává, i přírodě kolem.

Levandulovna tak není jen levandulová farma. Je místem, kde se potkává podnikání s komunitou, sociální odpovědností, místními dodavateli a šetrným přístupem ke krajině.

A stejně jako z prvních levandulových keříků postupně vzniklo místo, kam lidé plánují své výlety, rozvíjí se i samotné podnikání. Podle své zakladatelky právě letošní rok ukazuje, že Levandulovna začíná opravdu „skvétat“.

Možná proto, že si našla vlastní tempo. A také proto, že na cestě k udržitelnému podnikání nemusí člověk všechno zvládnout sám.