Jsme Agentura regionálního rozvoje, společně s Libereckým krajem posouváme firmy, veřejné instituce i lidi kupředu našimi znalostmi.
Každý rok se s vámi potkáme více než 3 500krát - při konzultacích, networkingu, vzdělávacích akcích a dalších malých i velkých krocích vpřed.
Věříme, že když se bude dařit vám, posílí to celý region.
chci se rozvíjetPro každého máme jinou cestu
Podnikavec / firma
Cesta k růstu a konkurenceschopnosti
+
podnikatelů podpoříme ročně v podnikatelském inkubátoru
+
studentů přivítáme ročně v soutěžích a vzdělávacích programech
Veřejná správa
Cesta k lepším službám a projektům, které dávají smysl
mil. +
dotačních korun ročně přinášejí do regionu projekty, na kterých pracujeme
+
stromů ošetříme ročně podél krajských silnic
Věda a výzkum / inovace / digitalizace
Cesta k moderním technologiím
+
lidí vzděláme, propojíme, inspirujeme ročně na našich akcích
mil. +
korun společně s partnery vydáme na digitalizaci firem a institucí
Tradiční řemeslo
Cesta k propagaci regionálních výrobců
+
návštěvníků přilákáme ročně do regionu jen za sklářstvím
+
regionálních výrobců podporujeme v síti Liberecký kraj sobě
Cestovní ruch
Cesta k propagaci Libereckého kraje v Česku i v zahraničí
mil. +
uživatelů sociálních sítí osloví ročně Liberecký kraj svými kampaněmi představujícími krásy regionu
mil. +
korun přinese ročně poplatek z pobytu městům a obcím v Libereckém kraji
30 let, 30 příběhů
Postupně vám zde představíme 30 firem, veřejných institucí a lidí z regionu, kteří našli svou cestu — a posunuli tím sebe i náš region kupředu.
.jpg&w=828&q=75)
Specialisté na uchovávání vzpomínek: českolipská firma Memory Crystal propojuje sklo, design a pietu
První skleněnou urnu navrhl Dalibor Novák už v roce 1999. O několik let později přišel s myšlenkou zatavit popel zesnulých přímo do skla a vytvořil Památeční sklo, které si nechal patentovat. Dnes jeho firma Memory Crystal vyrábí křišťálové urny a vzpomínkové předměty pro klienty z celého světa, provozuje zvířecí krematorium a buduje síť samoobslužných pietních míst Memory Pet Point. Mezi v současnosti nejambicióznější projekty firmy patří interaktivní Křišťálový strom vzpomínek EIWA, který elegantně a technologicky vyspěle řeší nedostatek míst na hřbitovech. S rychlým růstem přišla i potřeba lépe nastavit interní procesy a plánování. Výzva, se kterou se českolipští obrátili na Agenturu regionálního rozvoje a její podnikatelský inkubátor Lipo. ink. Sklo, design a pietaKdyž Dalibor Novák na konci devadesátých let hledal nový směr, spojil dvě témata, která spolu do té doby téměř nikdo nepropojoval – sklo a pohřebnictví. Absolvent SUPŠS v Kamenickém Šenově tehdy přišel s nápadem vyrábět urny z křišťálu. „V té době jsem hledal něco nového. A skleněné urny mi přišly jako originální produkt, díra na trhu,“ vzpomíná dnes. Začátky ale nebyly jednoduché. Přestože se design lidem líbil, chyběly mu zkušenosti s podnikáním a obchodem. „Můj první byznys skutečně velice brzo zkrachoval,“ dodává. Dalibor Novák se však k původní myšlence po několika letech vrátil. Naučil se obchodovat, zlepšil angličtinu a postupně začal budovat vlastní sklárnu a tým lidí kolem sebe. Z původních křišťálových uren vznikla společnost Memory Crystal zaměřená na výrobu a prodej pietních předmětů. Skutečný zlom ale přineslo Památeční sklo. Do křišťálových plastik, šperků nebo přívěsků se zataví symbolické množství popela zesnulých. Vznikají tak unikátní objekty, které si pozůstalí mohou ponechat doma jako osobní vzpomínku. „Pohřební služby, které měly tyto artefakty nabízet, byly zděšeny, s čím já přicházím,“ popisuje Dalibor Novák začátky produktu, který si firma nechala patentovat. Sám byl překvapený výsledným efektem. „Popel ve skle zářivě bíle svítí a vypadá opravdu nádherně. “. Postupně se právě Památeční sklo stalo jedním z nosných produktů a dnes je součástí nabídky mnoha pohřebních služeb. Firma za něj získala několik mezinárodních ocenění a postupně rozšířila svůj sortiment o designové urny a pietní šperky od renomovaných evropských výrobců nebo o vzpomínkové diamanty pro jejichž výrobu se používá kremační popel nebo vlasy. Specialisté na uchovávání vzpomínekMemory Crystal dnes zaměstnává přibližně pětadvacet lidí a propojuje několik různých směrů, jak vkusným způsobem uchovávat vzpomínky. Právě tak jej dnes podle Dalibora Nováka vnímají partneři z pohřebních služeb. Vedle vzpomínek na zesnulé rodinné příslušníky se před deseti lety začali intenzivně věnovat také památce zvířecích mazlíčků. Impulzem byla návštěva tehdy jediného zvířecího krematoria v Česku. „Přišlo mi jako velká škoda, že zvířecí krematorium je jenom v Brně. A tak jsem se rozhodl postavit další tady u nás na severu. “ Dnes je Memory Pet Krematorium jedním z důležitých pilířů českolipské firmy. Právě v této době se s Daliborem Novákem potkal i Lukáš Illek, dnešní provozní ředitel. Do firmy nastoupil krátce před otevřením krematoria jako první zaměstnanec. „Měl jsem na starosti všechno od komunikace s klienty přes vyzvedávání zvířátek až po ty samotné kremace,“ vzpomíná Lukáš Illek. Postupně se podle něj služba začala stále více dostávat mezi chovatele a dnes už je kremace pro mnoho z nich první volbou při ztrátě domácího mazlíčka. EIWA: moderní pietní místo pro městaJedním z nejambicióznějších projektů firmy je dnes Křišťálový strom vzpomínek EIWA. Interaktivní strom se svítícími křišťálovými listy představuje inovativní řešení pro ukládání uren. Pod samotným stromem se nachází podzemní kolumbárium, které umožňuje na ploše patnácti metrů čtverečních uložit až šest set uren. Každému zesnulému je přitom přiřazen vlastní světelný lístek. Ten mohou pozůstalí aktivovat pomocí mobilní aplikace kdykoliv si na svého blízkého vzpomenou. Projekt zároveň řeší nedostatek míst na hřbitovech. „Zjistili jsme, že těch hřbitovů, kde dochází místo, je nespočet. A není to jen problém České republiky, ale celé Evropy,“ říká Dalibor Novák. Strom si nechali patentovat na evropské úrovni. První EIWA vznikla v Mariánských Lázních, další se připravuje v Bystřici nad Pernštejnem a rozpracované jsou další projekty v Česku i zahraničí. „Věříme, že brzy přibude EIWA tady v regionu, aby i Crystal Valley mohlo získat zajímavý skleněný projekt, který budou moct obdivovat místní i turisté,“ přeje si Dalibor Novák. Rozloučení s mazlíčkem v soukromíDalší rozvoj služeb si firma slibuje od nově budované sítě samoobslužných pietních míst pro domácí mazlíčky Memory Pet Point. Ta jsou postupně instalována do okresních měst, aby byla služba dostupnější i pro chovatele, kteří to mají do zvířecích krematorií daleko. Celý proces funguje online. Klient si na webu vybere nejbližší Pet Point, zadá údaje o zvířeti, provede platbu a následně obdrží PIN kód, díky kterému může prostor navštívit kdykoliv. Původně se zdálo, že hlavní výhodou bude jednodušší dostupnost služby. Časem se ale ukázalo, že klienti nejvíce oceňují právě soukromí. „V nejtěžší chvíli, kdy ztratí celoživotního společníka, nemusejí nic složitě domlouvat ani řešit převzetí. Mohou se plně soustředit jen na samotné rozloučení,“ popisuje Lukáš Illek. Externí pohled na fungování firmyJak přibývalo projektů, začínalo být jasné, že vnitřní procesy firmy nebudou dostačovat tempu růstu. Právě proto se Dalibor Novák a Lukáš Illek zapojili do konzultačního programu PlatInn organizovaného Lipo. inkem. „Pomohli nám zjednodušit postupy, což nám ušetřilo čas i peníze. Máme přehlednější finanční plánování, jasně jsme definovali role a odpovědnosti a díky tomu rychleji reagujeme na změny na trhu. Společně jsme navíc položili základ nové části softwaru, která naši výrobu výrazně zefektivní. Nebyla to teorie ani grafy do šuplíku, ale konkrétní kroky, které jsme hned zaváděli do praxe a které měly okamžitý dopad,“ vysvětluje Lukáš Illek. „Člověk je totiž ve své firmě často příliš ponořený do detailů a uniká mu širší pohled,“ dodává. Sdílení zkušeností s mladými sklářiDalibor Novák dnes svůj příběh sdílí i se začínajícími podnikateli a studenty sklářských oborů. Například na besedě Agentury regionálního rozvoje pro mladé skláře, pořádané pod hlavičkou značky Liberecký kraj sobě. „Přesvědčil jsem se, že i mladí lidé chtějí podnikat ve sklářství a hledají inspiraci pro vlastní cestu. Já jsem tu svou našel a věřím, že i díky těmto besedám se to podaří i jim. “. Dodává přitom: „Cesta není nikdy jednoduchá. Důležité je, aby se po neúspěchu dokázali zvednout, postavit se zpátky na nohy a jít dál. “ Ani krach na začátku podnikání totiž Dalibora Nováka neodradil.
.jpg&w=828&q=75)
170 let mezi sklem, světlem a designem. Šenovská sklářská průmyslovka čerpá z tradice a drží krok s moderními trendy
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově letos slaví 170 let od svého založení. Jak se nejstarší fungující sklářské „průmyslovce“ na světě, jejíž vliv dávno překročil hranice kraje, daří držet tempo ve stále zrychlujícím světě?Sedmnáct dekád je dlouhá doba – pokud se ale podíváme na kořeny SUPŠS, dostaneme se ještě hlouběji do historie. Instituce totiž navazuje na kreslířskou nedělní školu z roku 1839. To se odráží i ve studijní nabídce: přihlásit se lze na užitou malbu nebo na obor výtvarné zpracování skla a světelných objektů. Mezi ostatními uměleckými průmyslovkami vyniká ta v Kamenickém Šenově přesahem do praxe a zapojením moderních technologií do výuky. „Naše škola stojí na odkazu místního regionu, který je po generace spojen se sklářstvím a výrobou svítidel. Zároveň nejsme jen strážci tradice – obor aktivně posouváme dál, reagujeme na současné výzvy a připravujeme studenty na reálné uplatnění v kreativních oborech i v širším profesním světě,“ říká ředitel školy Jakub Jelínek. O možnostech uplatnění po absolvování SUPŠS něco ví. Sám totiž její brány opustil – s maturitou v kapse – v roce 1997. Po téměř dvou desetiletích se vrátil, tentokrát už v poněkud odlišné roli. Umělecké sklářství 2. 0: bez digitalizace to nejde„V posledních letech jsme prošli transformací z řemeslné školy na moderní vzdělávací centrum. Naše studenty učíme tvořit počítačové 3D modely, rozumět elektrotechnickým instalacím nebo svařovat kovy. Vedeme je k tomu, aby chápali podstatu materiálu, uměli dílo navrhnout, zpracovat a potom k němu připravit třeba i technickou dokumentaci,“ přibližuje Jakub Jelínek. Už od začátku studia studenti naskakují do kolotoče reálných zakázek. Školní dílny totiž fungují jako profesionální ateliéry, kde vznikají designové předměty, svítidla nebo trofeje pro externí klienty. Takto vznikly třeba ceny pro vítěze Mistrovství ČR vodicích psů nebo pro Agenturu regionálního rozvoje a její program Techstarter. „Bez propojení s praxí bychom začali stagnovat,“ vysvětluje Jakub Jelínek. Dlouhodobé partnerství se značkami jako Preciosa nebo Crystalex doplňuje synergie se Střední uměleckou školou v Liberci. „Budoucí fotografové se starají o vizuální prezentaci výrobků, které vznikají pod rukama našich studentů na praxi v Preciosa Lighting. Žáci díky tomu vidí celý proces – od prvního návrhu v ateliéru přes výrobu až po finální marketingovou fázi,“ doplňuje. V minulosti přitom průmyslovce dvakrát hrozil zánik. V padesátých letech přežila několikaleté uzavření kvůli útlumu sklářského průmyslu. Začátkem nového milénia zase obstála proti snahám o sloučení se školou v Novém Boru. Výraznou podporu tehdy získala nejen z regionu, ale i od mezinárodní odborné komunity. Impulz ke změnám přinesla i ARRRozvoji školy v posledních letech napomáhá i partnerství s Agenturou regionálního rozvoje. Vedení ho navázalo před osmi lety, když hledalo cestu, jak modernizovat zázemí, naplnit obory studenty a lépe se propojit s regionem i odbornou praxí. „Spolupráce s ARR nám přináší cenné know-how a větší jistotu při realizaci projektů. Pomohla nás také nasměrovat k dalším odborníkům,“ říká Jakub Jelínek. Partnerství se postupně rozšířilo i na přednášky o umělé inteligenci a její zapojení do pedagogické praxe. První setkání cyklu AI do škol proběhlo právě v Kamenickém Šenově, další pak na Technické univerzitě v Liberci. V debatě tehdejší ředitel školy Pavel Kopřiva mj. mluvil o vzrůstající důležitosti role učitelů v době generovaného obsahu. Škola je také nedílně spojena s projektem Křišťálové údolí, který sdružuje a propaguje sklářské firmy a instituce v regionu. Podílí se na společných akcích a coby zástupce sklářského školství je i součástí poradního sboru. To vše přináší podle Jelínka mnoho příležitostí být vidět – festival Crystal Valley Week prezentuje studentská díla a své místo bude mít Kamenický Šenov i na přidružené PechaKucha Night Liberec. Ještě předtím se ale škola otevře veřejnosti v rámci domácího Lustrfestu – open-air festivalu skla a svítidel, jehož myšlenka se zrodila právě na její půdě. Během akce si návštěvníci prohlédnou učebny, dílny i školní galerii a vyzkouší si i práci se sklem. Letošní Lustrfest, který se v Kamenickém Šenově koná v pátek a sobotu 12. a 13. června, ponese i výroční linku. „Setkáním absolventů, studentů, pedagogů a veřejnosti přímo ve městě chceme završit oslavy 170 let od založení školy. Do města se na jeden víkend vrátí lidé, kteří školou prošli, i ti, kteří sklářství teprve objevují,“ uzavírá Jakub Jelínek. Doražte na Lustrfest 2026 i vy!
.jpg&w=828&q=75)
Když se výzkum propojí s byznysem. Know-how CXI TUL posiluje konkurenceschopnost firem i regionu
Technická univerzita v Liberci nedávno oslavila sedmdesát let. Z jejích fakult a poslucháren vzešly generace úspěšných absolventů. Její výzkumné centrum, Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace neboli CXI TUL, je sice mnohem mladší, zato však plní mimořádně důležitou roli: rozvíjet inovační potenciál firem a posilovat jejich konkurenceschopnost na trhu. Na CXI TUL se odborné know-how špičkových vědců a výzkumných pracovníků proměňuje v konkrétní řešení pro průmyslovou praxi. Je největším výzkumným centrem svého druhu v regionu a se zhruba šesti sty průmyslovými partnery a prestižními mezinárodními projekty patří mezi nejúspěšnější pracoviště v republice. Spolupracuje s fakultami své mateřské Technické univerzity v Liberci a zároveň rozvíjí partnerství s vysokými školami v České republice i po celém světě. Dlouhodobě stojí zdejší výzkum na třech pilířích: nanomateriálech a jejich uplatnění v praxi, konkurenceschopném strojírenství a systémové integraci. Služby CXI TUL nejsou určeny jen pro velké průmyslové podniky, využívají ho i malé a střední firmy nebo technologické startupy. „Zpravidla za námi chodí klienti se zakázkami menšího rozsahu. Když najdeme společnou řeč, může se dílčí spolupráce překlopit do podoby velkých výzkumných projektů. V nich jsme silní díky týmu odborníků z různých oblastí, umíme řešit i složité a velmi komplexní úkoly,” říká Miroslav Černík, ředitel CXI TUL. Velmi zajímavá je podle něj pro místní firmy možnost zažádat o podporu v Regionálním inovačním programu Libereckého kraje. Čerpat se dá až 200 tisíc na projekt, který propojí byznys s vědou a výzkumem. Evropské projekty i popularizace vědy a výzkumuRegiony, které vsadily na inovace a přidanou hodnotu, ukazují, že tam, kde se podaří propojit veřejné instituce, univerzity, výzkumná centra a firmy do jednoho funkčního ekosystému, roste i kvalita života. O něco takového dlouhodobě usiluje Liberecký kraj se svou Agenturou regionálního rozvoje ve spolupráci s CXI TUL. „Společně chceme posílit zastoupení místní vědy a výzkumu v evropských projektech. Aktuálně třeba skrze přeshraniční propojení s partnery z Německa a Polska zaměřené na výzkum polovodičů. Letos chystáme velkou konferenci ECOpole, která se bude tomuto tématu věnovat,“ dodává Miroslav Černík. Dělat kvalitní vědu a výzkum dnes ale podle něj nestačí. Stejně důležité je umět výsledky správně komunikovat. „Konference a další formy setkávání s kolegy i potenciálními zákazníky jsou v našem oboru nezbytné. Pro náš nanotechnologický výzkumný směr byla obrovským přínosem podzimní konference NanoCzech, díky níž do našeho centra zavítalo více než dvacet zástupců diplomatických misí z celého světa. Toho si nesmírně ceníme a získané kontakty dále rozvíjíme,“ uzavírá. Digitalizace regionu pod taktovkou ARRV Libereckém kraji se podle analýz ARR ve druhé dekádě téměř zdvojnásobil počet high-tech a ICT firem. Region v tomto směru rostl nejrychleji v celé republice. K pokračování trendu má přispět i evropský projekt na podporu digitalizace malých a středních firem a veřejných organizací. Agentura regionálního rozvoje jej získala pro Liberecký a Královéhradecký kraj a v roce 2023 se stala lídrem konsorcia EDIH Northeast. ARR a její partneři, mezi které patří i CXI TUL, nabízejí firmám a organizacím expertní podporu, vzdělávací a networkingové akce. Stěžejní službou je Test before invest – možnost otestovat si digitální technologie zdarma nebo za velmi výhodných podmínek. Ještě dřív, než do nich firmy a organizace investují vlastní peníze. „Ve firmě Ludvik Pack zabývající se vstřikováním plastů, jsme nasadili technologii, která umí sbírat data ze strojů a dál s nimi pracovat. Výsledkem bylo přesnější plánování procesů, lepší práce se zásobami a celkově vyšší efektivita provozu,“ říká Jan Kočí. Výsledný projekt se zařadil mezi TOP 3 implementace digitalizace roku 2025 v soutěži Cena za Průmysl 4. 0. Reálnou inovaci přineslo i testování technologií ve společnosti VODA CZ. Provozovatel čistíren odpadních vod v menších obcích hledal způsob, jak lépe a včas vyhodnocovat kvalitu vody, ale bez nutnosti investovat do drahých senzorických systémů. CXI TUL proto navrhlo využití pokročilého strojového učení a obrazové analýzy, které dokážou rozpoznávat stav čistírny a podle něj vyhodnocovat potřebné zásahy. „Ověření v praxi nám potvrdilo, že řešení funguje a dává smysl. Společně s VODA CZ jsme pak uspěli v programu Trend Technologické agentury ČR, což otevřelo cestu k dalšímu rozvoji technologie,“ uzavírá Jan Kočí. Úspěšné řešení mimo jiné připomíná oblast, ve které CXI TUL dlouhodobě dosahuje světové úrovně: technologie pro čištění vody. Jejich význam bude do budoucna růst, a právě tady může hrát výzkum z Libereckého kraje důležitou roli přesahující hranice regionu. Zaujal vás článek o CXI TUL? Poslechněte si Jana Kočího na PechaKucha Night Liberec vol. 13 Homo Technologicus (čas 44:31 viz odkaz v popisku videa na YouTube).
.jpg&w=828&q=75)
Od korporátního vývoje k vlastní technologii: nullspaces vstupuje na globální trh
Před několika lety pracoval Jiří Kula v mezinárodních korporacích na vývoji pokročilých kamerových systémů. Dnes stojí za technologickým startupem nullspaces, který vyvíjí unikátní řešení propojující digitální a fyzický svět. A právě teď firma vstupuje na mezinárodní trh. Její technologie se poprvé proletěla letadlem a byla úspěšně instalována v zahraničí. Firma nullspaces vyvíjí systém, který kombinuje projektor, 3D kamery a umělou inteligenci. Dokáže tak promítat digitální obsah přímo na reálné objekty v prostoru a zároveň reagovat na jejich změny. Jak si to představit v praxi? Operátor ve výrobě vidí přesné instrukce přímo na konkrétním dílu, se kterým pracuje – nepotřebuje sledovat obrazovky ani papírové návody. „Bill Gates kdysi řekl, že počítač bude na každém stole – a to uskutečnil. Pak přišel Steve Jobs a ukázal nám post-PC éru: počítače máme v kapse, v telefonech a tabletech. To mě inspirovalo jít dál – osobní počítače nebudeme potřebovat, protože se stane přirozenou součástí našeho prostředí. A nejde jen o počítače, může to být třeba promítnutý ovladač světel, který se objeví až ve chvíli, kdy k němu přiblížíte ruku,“ vysvětluje Kula. Od korporátu k vlastní technologiiJiří Kula se po letech v korporátním prostředí rozhodl přestěhovat do Liberce, kde se setkal s komunitou kolem podnikatelského inkubátoru Lipo. ink. V té době se jednalo o nově vznikající projekt Libereckého kraje, který spadal pod Agenturu regionálního rozvoje. „Původně jsem sem přišel hledat lidi do týmu. Nakonec mě to inspirovalo založit vlastní firmu,“ říká Kula. S firmou nullspaces prošel inkubačními programy Posilovna a Plnotučná inkubace a postupně vybudoval vlastní technologii i produkt. Jeho firma v podnikatelském inkubátoru dodnes sídlí. „Lipo. ink nám pomohl udělat ten nejtěžší krok – začít. A zároveň nám poskytl prostředí, kde přirozeně vzniká spolupráce mezi firmami. Sdílíme know-how, pomáháme si, a to má dopad na vývoj produktů,“ doplňuje Kula. Digital Assistant DeviceHlavní produkt firmy, Digital Assistant Device, přenáší digitální instrukce do pracovního prostoru. Využití je zatím hlavně průmyslové – výrazně zvyšuje efektivitu práce, aniž by bylo nutné přestavovat celou výrobu. Systém navádí operátory při kompletaci složitých dílů a kontroluje správnost jednotlivých kroků. Pracovník má tak volné ruce a může se plně soustředit na samotnou činnost. Digital Assistant Device zároveň kontroluje správnost jednotlivých kroků a pomáhá předcházet chybám už během procesu, ne až při finální kontrole. V libereckých výrobních závodech se takto firmě podařilo dosáhnout zvýšení efektivity až o 50 %. Za velké úspěchy přitom v průmyslu považujeme zlepšení i o „jen“ 10 %. Produkt získal pozornost zahraničních partnerů na mezinárodní konferenci DieTechExpo 2025, která se konala v Praze. Jde o mezinárodní veletrh zaměřený na technologie výsekových forem, obalové řešení a zpracování papíru. Vstup na mezinárodní trhFirma nullspaces zahájila první zahraniční instalaci ve Velké Británii, u významného hráče v oblasti výsekových nástrojů. „Není to jen obchodní úspěch. Dokázali jsme, že zvládneme naši technologii dodat kamkoliv na světě a že obstojí i v mezinárodní konkurenci,“ říká Kula. Partnerství otevírá dveře dalšímu růstu a technologickým integracím, které urychlí expanzi na další trhy. Technologie jako most mezi průmyslem a vzdělávánímVedle průmyslových aplikací nachází technologie nullspaces uplatnění také v popularizaci technologií. Klíčovou roli v tomto směru hraje spolupráce s Evropským centrem pro digitální inovace (EDIH) při Agentuře regionálního rozvoje Libereckého kraje, který v Liberci provozuje Testbed zvaný Digitální prak pro firmy i školy. V něm si návštěvníci si můžou technologii vyzkoušet. „Pro nás je důležité, že můžeme technologii ukázat lidem naživo. Firmy i školy si ji mohou otestovat, pochopit její přínos a představit si konkrétní využití,“ vysvětluje Kula. Testbed slouží nejen jako prezentační prostor, ale také jako tréninkové centrum pro partnery a zákazníky. Probíhají tu i odborná školení. Širší vize? Od vzdělávání až k zábavě. Ačkoliv se nullspaces dnes soustředí především na průmyslové využití, jeho ambice sahají dál. Díky podpoře Regionálního inovačního programu Libereckého kraje firma vyvíjí prototyp nového interaktivního zařízení, které umožní vytvářet velkoformátovou digitální plochu, dokáže se přizpůsobit podmínkám v místě instalace a zároveň nabídne jednoduché ovládání i vzdálenou správu. Výsledkem má být řešení, které bude možné využít v různých prostředích. . První využití směřuje do oblasti her a volnočasových aktivit a vzniká ve spolupráci s kreativní skupinou __STROY hru pro dva hráče, která propojuje digitální zábavu s pohybem a společným zážitkem. Obě firmy sídlí v Lipo. inku, kde se každý den potkávají technologové, kreativci a startupy a společně rozvíjejí nové nápady. Do budoucna by technologie nullspaces mohla najít uplatnění také ve školách, science centrech nebo na veřejných akcích. . Zaujal vás článek o nullspaces? Poslechněte si Jiříhu Kulu na PechaKucha Night Liberec vol. 5 VIZE 1012+ (čas 1:01:37 viz odkaz v popisku videa na YouTube).
.jpg&w=828&q=75)
Keramika z větrného návrší, prověřená ohněm. To jsou Věci z peci Soni Růžičkové
V malé dílně na kraji Andělky na Frýdlantsku vznikají hrnky, misky a další keramika, která si našla cestu k zákazníkům po celé republice. Keramička Soňa Růžičková, autorka tvořící pod značkou Věci z peci, se k řemeslu dostala původně náhodou. Dnes je její práce příkladem toho, jak může vlastní píle, talent a podpora regionálních projektů a služeb pomoci proměnit koníček v podnikání. Dílna na kraji Andělky je plná hrnků, misek, ale i hlíny, štětců a dalšího náčiní. Na policích stojí pečlivě vyrovnané výrobky, které čekají na své budoucí majitele. Právě tady vznikají Věci z peci – keramika, která je typická jednoduchým designem, funkčností a osobitým rukopisem své autorky. Cestu k tomuto řemeslu ale Soňa Růžičková původně vůbec neplánovala. „Ke keramice jsem se dostala vlastně náhodou. Bylo to v době, kdy jsem potřebovala trochu zpomalit a srovnat si myšlenky. Přihlásila jsem se na kurz a zjistila, že práce s hlínou mě baví. “. To, co začalo jako nesmělý pokus, se nejprve proměnilo v koníček – a později i v podnikání. Od prvních pokusů k vlastní značceZpočátku šlo hlavně o radost z tvoření. Soňa Růžičková zkoušela různé techniky na svých prvních hrncích, miskách nebo talířích. Postupně se začali objevovat lidé, kteří její výrobky chtěli koupit pro sebe nebo pro své blízké a přesvědčili tvůrkyni, že už jsou na to dost dobré. „Když děláte keramiku, vidíte za sebou výsledek. Něco, co vzniklo rukama a může dobře posloužit. To mě na tom začalo naplňovat. “ Právě tento moment byl pro Soňu zlomový. Založila značku Věci z peci a vrhla se naplno do podnikání. Dnes putují její výrobky k zákazníkům, kteří oceňují poctivou ruční práci. Do své tvorby vkládá svůj osobitý styl, který ještě umocní energie ohně při výpalu ve vlastnoručně postavené peci. To všechno dohromady přináší jedinečný zážitek z používání každého vyrobeného kousku. Regionální značka Jizerské horyVýznamným momentem bylo pro Sonino podnikání získání certifikátu Regionální produkt Jizerské hory. Tato značka podporuje místní výrobce a upozorňuje na tradiční i současná řemesla z Libereckého kraje. Pro drobné tvůrce je certifikace důležitým prodejním argumentem – potvrzuje totiž kvalitu, originalitu i vazbu výrobků k regionu. „Je to výborný pocit, být součástí komunity lidí, kteří svou tvorbou navazují na místní tradice. “. Liberecký kraj sobě pomáhá s propagacíDalším krokem na její podnikatelské cestě bylo zapojení do projektu Liberecký kraj sobě, který s podporou Libereckého kraje realizuje Agentura regionálního rozvoje. Projekt propojuje regionální výrobce a řemeslníky a představuje je lidem z regionu i jeho návštěvníkům pomocí ucelené databáze a dalších aktivit. Pro drobné podnikatele je právě viditelnost jednou z největších výzev – a LK sobě v tomto podává pomocnou ruku. „Je skvělé, že kraj podporuje své výrobce a ukazuje lidem, kolik zajímavých řemesel v regionu máme. I pro výrobce samotné je důležité o sobě vědět, potkávat se a inspirovat,“ popisuje výhody členství v LK sobě Soňa Růžičková. Kromě propagace jsou k dispozici i na míru šité vzdělávací programy. „Když jsem potřebovala pomoct s komunikací na Facebooku nebo s rozhodnutím, zda prodávat přes Fler nebo raději investovat do rozvoje e-shopu, pomohla mi marketingová ambulance. Domů jsem se vracela s vědomím, že to zvládnu vyřešit,“ říká Soňa a dodává, že dnes tvoří videa, nastavuje reklamní sestavy a stále má chuť se učit a zdokonalovat. Klid na podnikání díky Podnikatelské ambulanci Lipo. inkNejen s propagací pomohla Soně Růžičkové Agentura regionálního rozvoje. Protože je na své podnikání sama, rozhodla se obrátit na Podnikatelskou ambulanci Lipo. ink – rychlou a bezplatnou poradnu pro začínající i zaběhnuté živnostníky a firmy. Na schůzce řešila především to, jak vše smysluplně skloubit a udržet si rovnováhu. Během konzultace si utřídila myšlenky, nastavila priority a ujasnila si, na co přesně zacílit pozornost, aby jí v podnikání nedocházela energie. Podle ní je právě praktická pomoc pro malé podnikatele důležitá. „Řemeslník většinou zvládne výrobu, ale obchod a marketing jsou něco úplně jiného. Je skvělé mít možnost přijít a poradit se. “. Řemeslo, které dává smyslPříběh Soni Růžičkové ukazuje, že i malá dílna může být součástí širšího regionálního ekosystému – pokud se propojí talent, vytrvalost a správná podpora. Agentura regionálního rozvoje díky projektům jako Liberecký kraj sobě nebo službám podnikatelského inkubátoru Lipo. ink pomáhá podobným příběhům růst. A někdy stačí opravdu málo – jeden kurz, trocha odvahy a chuť tvořit. Zaujal vás článek o keramice Soni Růžičkové vznikající v Andělce pod značkou Věci z pěci? Poslechněte si náš podcast Hlavou, srdcem a rukama #74, kde najdete celý její příběh.
.jpg&w=828&q=75)
Stráží mosty a patří k vesmírným startupům: liberecký Statotest
Pád mostu v Janově přiměl Petra Klokočníka k nápadu, jak podobným tragédiím zabránit. Dnes už jeho Statotest není startup, který jen montuje krabičky na mosty. Vyrostl v high-tech firmu a poskytuje komplexní systém pro zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury. S novou technologií využívající GPS a satelitní systémy získal pozornost evropských vesmírných programů a byl přijat do prestižního inkubátoru ESA BIC. Klíčovým prvkem systému, se kterým přišli liberečtí vývojáři Statotest, jsou vlastní senzory. Umísťují je na mosty a lávky a monitorují tak nepřetržitě jejich stav, sbírají data a včas rozpoznají rizika. Levně, jednoduše, efektivně. Systém má přitom velmi široké použití a dá se s ním měřit téměř cokoliv, kde zákazníka zajímá stabilita, pohyb nebo změna. A i když největší počet aplikací mají na dopravní infrastruktuře, jejich monitoring se uplatňuje i v energetice a vodohospodářství. Sledují třeba plynovod na nestabilním podloží, kde hrozí jeho posunutí, dělají dynamické měření jezových klapek pro správce povodí, hlídají vysokonapěťové sloupy, nebo také opěrné zdi, rozhledny a skály. Most Šmejkalka: Stovka senzorů v akciPo mostě, který Statotest hlídá, jste už nejspíš jeli. Mezi aktuální projekty patří i ten na dálnici D1. Firma je součástí konsorcia, které se podílí na rekonstrukci mostu Šmejkalka u Benešova, nejstaršího dálničního mostu v Česku. Jde o technický oříšek: zachovává se totiž spodní, předválečný oblouk, zatímco celá konstrukce nad ním se mění. Statici měli obavy, co tento zásah s obloukem udělá. Proto je most posetý zhruba stovkou senzorů od liberecké firmy, které v reálném čase měří, jestli se některá část nechystá prasknout nebo upadnout. Unikátní je, že rekonstrukce probíhá za plného provozu. Vize, kterou odstartoval pádKromě Šmejkalky hlídají jejich senzory i další mosty v reálném čase. Na začátku ale byly záběry trosek. Na sklonku roku 2017 se v pražské Troji zřítila lávka přes Vltavu. O pár měsíců později, v srpnu 2018, následoval ještě tragičtější pád dálničního mostu v italském Janově, při kterém zemřelo 43 lidí. Petr Klokočník tehdy události sledoval a začal přemýšlet, jak podobným situacím předejít. Jak stavby sledovat průběžně — a ne až ve chvíli, kdy je pozdě. V té době už měl vlastní IT firmu a zkušenosti s firemními zákazníky. Rychle ale pochopil, že tohle bude jiná disciplína. Nevěděl, jak z nápadu udělat produkt. A už vůbec ne byznys. „Měl jsem zkušenosti s komunikací s firmami, ale neznal třeba typy zákazníků. A marketing? To pro nás bylo cizí slovo. “. Zlom přišel ve chvíli, kdy zahájil spolupráci s Agenturou regionálního rozvoje Libereckého kraje, konkrétně s jejím podnikatelským inkubátorem Lipo. ink. Podpora pod jednou střechouZásadní pro Petra byly pravidelné konzultace s Philippem Rodenem, tehdejším ředitelem Lipo. ink. Vedly k vytvoření konkrétního byznys plánu — i k tomu, jak přemýšlet o zákaznících. Původní představa byla prodávat systém statikům a stavebním firmám. Během konzultací ale Petr zjistil, že větší smysl dává oslovovat přímo zadavatele a majitele staveb — tedy kraje, obce nebo správce infrastruktury. Právě tam se totiž rozhoduje, co se postaví, opraví, nebo naopak zbourá. V té době vznikl i samotný název Statotest. V roce 2020 pak Lipo. ink přestal být jen inkubátorem virtuálním a otevřel novou budovu. Statotest patřil mezi její první rezidenty. Sídlí tam dodnes. Sdílený prostor s dalšími technologickými projekty přinesl to, co začínající firma potřebuje — kontakt s praxí. „Dost nám pomohlo, že jsme viděli, jak to dělají vedle v kanceláři, jak to dělají naproti,“ popisuje Petr Klokočník. Z obyčejného sousedství pak vzešla i konkrétní spolupráce na prvotním produktu s technologickou firmou Hardwario, která v nově vzniklém hubu sídlila také. Nezůstalo ale jen u sdílených kanceláří a networkingu. Statotest prošel inkubačním programem Posilovna i dalšími fázemi a postupně využil prakticky všechny služby, které inkubátor nabízel. „Byli jsme takový pokusný králík Lipo. ink,“ směje se Petr. Došlo i na Dotační ambulanci od Agentury regionálního rozvoje. Do té doby neměli ve Statotestu s granty žádné zkušenosti, takže jim úvodní podpora pomohla zorientovat se ve složité administrativě a vůbec se naučit, jak o financování zažádat. Dnes už si s podobnými procesy poradí bez problémů sami. „Nicméně do budoucna bychom chtěli fungovat bez dotací,“ dodává Petr pragmaticky. High-tech status díky kosmickým programůmJak se firma, která monitoruje mosty a lávky, dostane do hledáčku vesmírných agentur? O inkubátoru ESA BIC pro kosmické projekty, který v Praze funguje pod agenturou CzechInvest, se Statotest dozvěděl od Lipo. ink. Přihlásili se do něj s řešením, které propojuje jejich senzory s přesnými satelitními technologiemi. „Vybrali nás. Byli jsme tam dva roky inkubovaní a zase nás to posunulo k tomu, že jsme mezi úřady a zákazníky braní jako high-tech firma. Významně to pomáhá překonat počáteční bariéru u zákazníků,“ popisuje Petr Klokočník. Důkazem, že sázka na satelitní data funguje, je úspěch v celoevropské soutěži CASSINI Challenges, kterou pořádá Agentura EU pro vesmírný program (EUSPA). Projekt STADIM-GI, který k monitorování dolů, přehrad či mostů využívá data z družic Copernicus a navigačního systému Galileo, se prosadil v konkurenci 87 prototypů z 21 zemí. Budoucnost: elegantní zpracování dat místo zahlcení číslyZatímco na začátku byl Statotest především hardwarovou firmou, dnes se těžiště postupně přesouvá jinam. „V tuhle chvíli vlastně už nejsme startupem ani oficiálně, ani co se produktu týče,“ říká Michal Resl, obchodní ředitel firmy. „Je to komplexní systém – od hardwaru, který sbírá data a který z velké části vyvíjíme podle potřeb konkrétního zákazníka, až po software, který je vyhodnocuje. Právě na tom si dáváme obzvlášť záležet. Zákazník potřebuje srozumitelné výstupy, zahltit ho čísly nestačí. “. Stále více zapojují další statistické metody, chytré zpracování dat pomocí umělé inteligence a v tom vidí budoucnost. „Rád chodím na Výkopy“Petra Klokočníka potkáte na akcích Lipo. ink i dnes. Pravidelně chodí na finále Výkopu, programu, ve kterém podnikatelský inkubátor podporuje týmy při rozjezdu startupu. „Rád na Výkopy chodím pro inspiraci. Objevují se tam zajímavé nápady i lidé, se kterými si vždycky rád promluvím. Sám na sobě cítím, že ty roky v inkubátoru mně i Statotestu pomohly získat know-how, které na úplném začátku prostě nemáte. Je vidět, jak moc jsme se posunuli,“ dodává. Z „pokusného králíka“ Lipo. ink vyrostl Statotest v sebevědomou high-tech firmu a může být i dobrou motivací pro ty, kdo s novými nápady teprve začínají. Hlavně na to nezůstat sám.
Kybernetická bezpečnost i spolupráce s firmami: českolipská průmyslovka připravuje studenty na reálný svět
Střední průmyslová škola v České Lípě letos oslaví 74 let od svého založení. Do minulosti ale příliš nehledí, naopak – ukazuje, jak může tradiční instituce držet krok s překotnými změnami ve vzdělávání i na trhu práce. Úspěchy slaví i na studentských soutěžích nebo při integraci do regionálních projektů. Českolipská průmyslovka (SPŠ ČL) patří mezi nejstarší střední odborné školy v Libereckém kraji. Vedle tradičního strojírenství ale nabízí i vzdělání v mechatronice a v kybernetické bezpečnosti. „Všechny naše obory vznikaly z reálné poptávky trhu práce. Pravidelně je revidujeme, abychom drželi krok s tím, co firmy skutečně potřebují. Nejrychleji se samozřejmě vyvíjí IT, proto tady inovujeme nejvíce. Na druhé straně strojírenství zůstává oborem, který region nezbytně potřebuje. Bez lidí, kteří umí něco skutečně vyrobit a zprovoznit, by žádná moderní technologie nefungovala,“ vysvětluje Petr Veselý, který v čele školy stojí – s krátkou přestávkou – od roku 2008. Modernizace výuky a motivace studentůUdržet krok s vývojem znamená nejen investovat do vybavení, ale i neustále rozvíjet tým učitelů. „Svět se mění čím dál rychleji, i proto musíme pracovat především na sobě. Pravidelně pořádáme školení pedagogického sboru, zveme si odborníky z firem, jezdíme na konference. Hledáme cesty, jak studenty zaujmout – bez toho by to se školou začalo jít z kopce,“ říká Veselý. Důležitou součástí vzdělávání jsou i technické soutěže, kde škola pravidelně dosahuje skvělých výsledků. Účastní se například Elektrotechnické olympiády a soutěží v robotice, programování či kyberbezpečnosti. Oblibě se těší i čtyřiadvacetihodinový Liberec Ideathon, který od roku 2022 pořádá Agentura regionálního rozvoje a Liberecký kraj společně s CzechInvestem. Úkolem soutěžících je vymyslet řešení aktuálních společenských a technologických výzev a odprezentovat ho porotcům. Pokud se zadaří, odnesou si odměnu ve výši několika desítek tisíc korun. Do mimoškolních aktivit studentů českolipské průmyslové školy spadá i šest měsíců trvající program spolupráce TechStarter. První ročník spustila ARR v roce 2024 se záměrem ukázat mladým technickým talentům, jak to chodí v praxi. Firmy z regionu tak propojuje s budoucími odborníky. Druhý ročník zprostředkoval pohled do zákulisí moderního sklářství ve společnosti Preciosa, do vývojového oddělení ZF Automotive Czech i do provozů rodinné strojírenské společnosti Beneš a Lát. „Nechceme do světa vypouštět absolventy – teoretiky. Pravidelně proto aktualizujeme obsah výuky a zahrnujeme do ní kontakt s reálným prostředím ve firmách. Třetí rok studia je u nás celý věnovaný praxi, což studenty obrovsky posouvá,“ doplňuje ředitel. Na neúprosnost demografické křivky a nutnost přilákat nové tváře odpovídá vedení systematickou prací se žáky základních škol. „Pro zájemce pořádáme projektové dny, workshopy a exkurze. Chceme, aby si budoucí studenti mohli naše obory vyzkoušet a dokázali si správně vybrat. Je důležité, aby je technika opravdu bavila. Jen tak budou mít chuť i energii uspět,“ dodává. Spolupráce s ARR: kybernetická bezpečnost i networkingVýznamný posun ve výuce i v rozvoji školy přinesla dlouhodobá práce na velké strategické intervenci z oblasti, které se v posledních letech dostává obrovské pozornosti. V kooperaci nejprve s ARR a posléze s Libereckým krajem vzniklo na SPŠ ČL Juniorní centrum excelence pro informační bezpečnosti. Otevření centra v lednu 2026 předcházela kompletní modernizace IT infrastruktury. Díky tomu dnes průmyslovka nabízí špičkové zázemí pro výuku i testování kybernetických scénářů. Díky ARR a jejímu projektu EDIH Northeast Bohemia škola také získává nové znalosti a zkušenosti a dokáže se propojovat s dalšími partnery. Děje se tak na akcích AI do škol a Digitální kavárna, které přinášejí do regionu ceněné experty i moderní trendy ve výuce. „Velkou přidanou hodnotou je zde pro mě kontakt s kolegy, kteří zpravidla řeší ty samé problémy, jen trochu jinak. Rád si z toho beru ponaučení nebo přispěji svým pohledem na věc,“ uzavírá Veselý.
.jpg&w=828&q=75)
Posedla z Varnsdorfu míří do 50 zemí. Stačí k tomu obtisk, chytrý algoritmus a 3D tisk
Ještě před pár lety řešili v Sudetech bolesti sedacích partií, které zná téměř každý cyklista. Dnes jejich sedla míří do padesáti zemí světa a ukazují, že špičkový produkt může vzniknout i mimo tradiční technologická centra. Start-up Posedla stojí na kombinaci 3D tisku, pokročilých algoritmů – a také know-how Agentury regionálního rozvoje a jejího digitálního hubu EDIH Northeast Bohemia. Znali se z varnsdorfského gymnázia a spolu studovali i na vysoké škole, pak se ale jejich cesty rozešly. Znovu se potkali – už se zkušenostmi z různých koutů světa – v roce 2020, v začátcích globální pandemie. Lockdown přinesl spoustu volného času na cyklistiku i na přemýšlení. „V ‚covidovém‘ roce jsme spolu hodně jezdili na kole a debatovali, jestli by nestálo za to pustit se do něčeho nového, co by mělo smysl a bylo by opravdu hmatatelné,“ vzpomíná spoluzakladatel firmy Posedla Jiří Dužár. A protože pohyb (a někdy i bolest) podněcuje kreativitu, nápad na výrobu cyklistických sedel na míru na sebe nenechal dlouho čekat. To přiznává i Martin Řípa, druhý ze zakladatelů: „Zjistili jsme, že bolest sedacích partií z dlouhé jízdy zdaleka netrápí jen nás. “ Trojrozměrný tisk místo čalounických pokusů Začátky byly obtížné. Dvojice zkoušela klasické čalounické postupy, jen aby zjistila, že skrze zdlouhavou ruční výrobu svůj produkt k většímu počtu cyklistů nedostane. Tou správnou produkční technologií se ukázal být 3D tisk. Tým se přihlásil do hardwarového akcelerátoru Prusa Research a – svými slovy – za vydatného přispění štěstěny uspěl. „Poprvé jsme se setkali s technologiemi, které nám pomohly dojít k funkčnímu prototypu sedla. Když Josef Průša po roce viděl, že je naše myšlenka životaschopná, domluvili jsme se na investici. Stal se tak naším angel investorem,“ popisuje Martin Řípa vznik start-upu Posedla. Z vývojového centra světových tahounů v 3D tisku se novopečená firma přesunula do rodného kraje. Dnes sídlí ve Varnsdorfu, kde má vývoj, část výroby i finální kompletaci sedel. „Prodáváme napřímo do celého světa, zhruba do padesáti zemí. Od zákazníků i od profesionálních jezdců jsme za dobu naší existence získali cennou zpětnou vazbu pro zlepšování našeho produktu. Teď hodně řešíme ziskovost firmy a její další rozvoj,“ hodnotí Martin Řípa aktuální situaci. Klíč k úspěchu? Důsledné mapování pozadí povrchu Výroba sedla na míru začíná otiskem – konkrétně otiskem pozadí do speciálního pěnou vyplněného přípravku „ Smiling Butt Kit “. Ten potom zákazník nafotí z různých úhlů, snímky nahraje do online konfigurátoru a přidá informace o svém jízdním stylu. Na jejich základě pak specializovaný software vytvoří věrný digitální model s uzpůsobenou šířkou sedla (s přesností na milimetr), tvarem (liší se u silničářů a u bikerů) a tuhostí (podle BMI, věku a pohlaví). Ve vývoji algoritmu se angažovali oba zakladatelé – absolventi geografie na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Jak s nadsázkou glosuje Jiří Dužár: „Člověk nikdy neví, kam ho život zavede. Jeden náš profesor říkal, že geografické poznání nezná meze – a měl pravdu. “ Následuje 3D tisk polstrování a krátké „podušení“ ve speciální chemické lázni. Díky tomu je výsledný produkt stabilní vůči UV záření a lépe odolává mechanickému namáhání. Zákazníci si navíc mohou vybrat materiál ližin. Vedle standardu z nerezové oceli nabízí Posedla i karbonový kompozit. Kompletace polstrování se skeletem už je ruční prací. Každé sedlo, které opustí expedici má jako bonus svůj rodný list. Méně materiálu, víc pevnosti Oba zakladatelé shodně přiznávají, že je to ze Šluknovska táhne do Libereckého kraje, do místních výzkumných center. „Zázemí Technické univerzity v Liberci je nám velmi blízké. Mají tah na branku v 3D tisku a sofistikovaném testování hardwarových produktů. I když je to jiný kraj, kontakty tímto směrem jsou v našem případě paradoxně mnohem intenzivnější,“ vysvětluje Martin Řípa. Důležitou roli v technologickém rozvoji firmy sehrála Agentura regionálního rozvoje a její digitální hub EDIH Northeast Bohemia, který v režimu test before invest pomohl s vývojem v libereckém výzkumném centru VÚTS. Jeho odborníci pomohli zlepšit mechanické vlastnosti skeletu sedla za současného snížení jeho hmotnosti. Protože se firmě daří, vrací kousek know-how zpátky do regionu. Do zákulisí marketingového mixu Posedel nechal před Vánoci nahlédnout Jiří Dužár na meetupu Marketing Café v libereckém DOKu. „Debatovat s marketéry o tom, jak se dá značka a produkt posunout dál, bylo přínosné pro mě a věřím, že i pro tu osmdesátku lidí v publiku. “ A jednou přednáškou to určitě neskončí. Dva exempláře sedel na míru dnes ARR vystavuje ve svém testbedu Digitální PRAK. Ukazuje na nich svým klientům, čemu všemu mohou moderní technologie posloužit. A Martin Řípa se chystá 23 března do Liberce osobně. Na konferenci Za oponou digitalizace se zapojí do panelu Digitální transformace v praxi. Přijďte si ho do Kulturního centra Vratislavice 101010 poslechnout!
Z Křišťálového údolí do celého světa: Lasvit propojuje tradiční sklářství s moderním designem
Křišťálové trofeje pro vítěze Tour de France, BRIT Awards i pro české olympioniky, skleněná plastika v katedrále sv. Víta, desítky instalací od Japonska po Spojené státy. A za tím vším česká značka: Lasvit. Jak se jí podařilo globálně prorazit? A v čem vidí budoucnost svého oboru?Zapomeňte na Silicon Valley. Liberecko má své vlastní údolí. Jeho kořeny sahají mnohem hlouběji než historie polovodičů a čipů. Už od středověku se tady provozuje řemeslo, díky kterému znají české sklo daleko za hranicemi. A od roku 2019 se na jeho propagaci pod značkou Křišťálové údolí – Crystal Valley společně podílejí Liberecký kraj, Agentura regionálního rozvoje a síť místních sklářských firem. „Když mluvím o českém řemeslu, nikdy nezapomínám na lidi, kteří za ním stojí. Ti tady pracují už stovky let. Foukají sklo s láskou a vášní, která je ze skla cítit,“ popisuje sklářství v regionu zakladatel Lasvitu Leon Jakimič. Firmu rodák z Liberce založil v Novém Boru v roce 2007 – v době, kdy region zasáhl útlum velkých skláren. „Pár let předtím tady zavřel Crystalex. Byly tady dva tisíce nezaměstnaných a v televizi běžely zprávy, že sklářství končí. A já jsem si říkal, že potřebujeme něco udělat,“ vzpomíná na krizi z počátku milénia. Nový Bor si ostatně Leon Jakimič nevybral náhodou. Považuje jej za „bijící srdce českého sklářství“, které má obrovské genius loci. Řemeslo se světovým renoméLasvit od začátku staví na hlubokém propojení s regionem. „Crystal Valley je za mě příběh, který dodává obrovskou autenticitu všemu, co děláme. Jeho silný příběh dnes definuje celý obor,“ říká zakladatel firmy. Novoborsko patří spolu s benátským Muranem mezi několik málo míst na světě, kde se rodí špičkové sklo a křišťál. Rodiny zdejších řemeslníků se jeho výrobě často věnují už pět a více generací. „Moji rodiče dělali ‚ve skle‘ celý život, děda byl brusič. Byla by to škoda, aby tohle vymřelo. Nejen pro Česko, ale pro celý svět,“ dodává Jakimič. Zásadní přidanou hodnotou Lasvitu je schopnost spojit um českých sklářů s prací špičkových světových architektů a designérů. Výsledkem jsou instalace, které dnes zdobí nejprestižnější prostory – od hotelů v Tokiu po koncertní síně v New Yorku. „Právě o to se celou dobu snažíme – aby bylo české sklo spojeno s kvalitním designem a dostalo se nejen do prestižních prostor, ale i do srdcí lidí, kteří třeba nestaví dům, ale chtějí mít unikátní šperk nebo trofej z českého křišťálu,“ vysvětluje Jakimič. DNA firmy – protnutí tradice s moderním designem – se propsalo i do jejího sídla. Když se Lasvit v roce 2016 rozhodoval, kam přesunout své zázemí, namísto stavby nové haly obnovil dvě historické roubenky z roku 1790, kde dříve sídlila jedna z nejstarších sklářských průmyslovek na světě. A mezi ně nechal zasadit novou skleněnou budovu. S moderní stavbou přibyla i dvojice ocenění Libereckého kraje: nejprve cena Karla Hubáčka o nejlepší stavbu roku 2020 a o pět let později také cena za stavbu dvacetiletí. Pozornost si sídlo Lasvitu získalo i v zahraničí, když jej magazínu Dezeen ocenil v kategorii kancelářských budov. Křišťálové údolí láká mladéLasvit úzce spolupracuje s lokálními partnery a řadí mezi ně i Agenturu regionálního rozvoje. „Zapojení do projektu Crystal Valley nám umožňuje propagovat sklo ve světě a zahraničním návštěvám ukazovat jeho autentickou tvář. To, že v kraji sklem žijí lidé všech generací a že o naši tradici pečujeme a rozvíjíme ji,“ uzavírá Jakimič. Agentura regionálního rozvoje zapojuje Lasvit i další místní firmy do široké škály aktivit destinačního marketingu. Připravuje akce, které pod značkou Northern Bohemia podporují individuální i kongresovou turistiku – a dávají návštěvníkům šanci zažít sever Čech na vlastní kůži. Mezi oblíbené a hojně navštěvované patří dny otevřených dveří ve sklárnách a festival Crystal Valley Week, kde má své pevné místo i Lasvit. Návštěvníci mohou díky tomu nahlédnout řemeslníkům pod ruce, shlédnout výstavy i přehlídky, které ukazují, jak živé současné české sklářství ve skutečnosti je. Budoucnost vidí Lasvit nejen v pokračování tradice, ale i v inspiraci mladých lidí. „Pokud se nám i agentuře podaří dál inspirovat mladé lidi, aby se stali skláři a designéry, bude se dařit i českému sklářství. To už dnes jinde ve světě není – aby se mladí lidé znovu stávali řemeslníky,“ přeje si Jakimič. Cílem je, aby české sklo a křišťál měly své místo v nejlepších galeriích i obchodních domech světa, ale zároveň zůstaly živoucí součástí regionu.
Nadcházející akce
Přijďte se rozvíjet a inspirovat.