Jsme Agentura regionálního rozvoje, společně s Libereckým krajem posouváme firmy, veřejné instituce i lidi kupředu našimi znalostmi.
Každý rok se s vámi potkáme více než 3 500krát - při konzultacích, networkingu, vzdělávacích akcích a dalších malých i velkých krocích vpřed.
Věříme, že když se bude dařit vám, posílí to celý region.
chci se rozvíjetPro každého máme jinou cestu
Podnikavec / firma
Cesta k růstu a konkurenceschopnosti
+
podnikatelů podpoříme ročně v podnikatelském inkubátoru
+
studentů přivítáme ročně v soutěžích a vzdělávacích programech
Veřejná správa
Cesta k lepším službám a projektům, které dávají smysl
mil. +
dotačních korun ročně přinášejí do regionu projekty, na kterých pracujeme
+
stromů ošetříme ročně podél krajských silnic
Věda a výzkum / inovace / digitalizace
Cesta k moderním technologiím
+
lidí vzděláme, propojíme, inspirujeme ročně na našich akcích
mil. +
korun společně s partnery vydáme na digitalizaci firem a institucí
Tradiční řemeslo
Cesta k propagaci regionálních výrobců
+
návštěvníků přilákáme ročně do regionu jen za sklářstvím
+
regionálních výrobců podporujeme v síti Liberecký kraj sobě
Cestovní ruch
Cesta k propagaci Libereckého kraje v Česku i v zahraničí
mil. +
uživatelů sociálních sítí osloví ročně Liberecký kraj svými kampaněmi představujícími krásy regionu
mil. +
korun přinese ročně poplatek z pobytu městům a obcím v Libereckém kraji
Lidé a firmy, co posouvají region dál
Postupně představujeme naše klienty, kteří posouvají sebe i náš region kupředu – formou příběhů i rozhovorů o budoucnosti Libereckého kraje.
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůAleje podél krajských silnic rostou. Za jedenáct let přibylo téměř pět tisíc stromů
Jedenáct let společné péče o aleje podél krajských silnic přineslo téměř pět tisíc nově vysazených a přes deset tisíc odborně ošetřených stromů. Za těmito čísly stojí ruku v ruce Krajská správa silnic Libereckého kraje a Agentura regionálního rozvoje. . Obnova alejí podél krajských silnic patří už přes deset let mezi priority Libereckého kraje. Práce na každé konkrétní aleji začíná mapováním jednotlivých stromů, posouzením jejich zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Následuje příprava projektu, žádost o dotaci a výběr firmy, která práce provede. . „Agentura regionálního rozvoje je v tomto náš dvorní partner. Pomáhá nám s přípravou dokumentace, žádostmi o dotace i administrací podpořených projektů,“ popisuje Blanka Šimůnková z Krajské správy silnic Libereckého kraje. . Samotnou výsadbou ale spolupráce nekončí. Nové stromky potřebují pravidelnou zálivku, výchovné řezy, kontrolu kotvení i ochranu před poškozením. „I s tím nám agentura dlouhodobě pomáhá,“ dodává Blanka Šimůnková. . Frýdlantsko v první linii. Téma obnovy alejí v Libereckém kraji se výrazně otevřelo přibližně před deseti lety na Frýdlantsku, v souvislosti s rekonstrukcí místních silnic a kácením jasanové Kočárové aleje mezi Raspenavou a Krásným Lesem. Právě tehdy se začala péče o stromy podél krajských komunikací řešit systematičtěji. . Nová výsadba postupně nahrazuje stromy, které dosáhly konce své životnosti. Stromy se vysazují co nejdále od vozovky, jak to dovolují vlastnické vztahy, inženýrské sítě a podmínky konkrétního místa. Zeleň podél silnic přitom musí splňovat přísnější bezpečnostní požadavky. Pravidelně se proto odstraňují suché a zlomené větve, upravuje průjezdní profil a prosvětlují se nepřehledné úseky. . „Aleje jsou na Frýdlantsku silné téma. Dotýká se i Kunratic, protože jich máme v katastru hned několik. Díky iniciativě obce a místních obyvatel jsme začali spolupracovat s Krajskou správou silnic a Agenturou regionálního rozvoje. Daří se nám přitom držet vysokou laťku. Za každý pokácený strom nařizujeme náhradní výsadbu tří nových, takže krajina o stromy nepřichází,“ říká Milan Götz, starosta Kunratic u Frýdlantu. . Liberecký kraj na špici. Výsledky dlouhodobé práce na revitalizaci alejí v regionu potvrzuje i celostátní srovnání ekologické organizace Arnika. Podle údajů za období 2003 až 2024 připadá v měřítku celého Libereckého kraje na jeden vykácený strom přibližně jeden a půl stromu nově vysazeného. Jde o nejlepší vykázaný poměr mezi kraji v celé republice. . Pro srovnání, v součtu za celé Česko bylo ve stejném období podél silnic vykáceno téměř 371 tisíc stromů a vysazeno necelých 226 tisíc. Liberecký kraj tak jde proti celorepublikovému trendu mizení alejí a drží si kladnou bilanci. Spolupráce Krajské správy silnic a Agentury regionálního rozvoje je vidět nejen v krajině, ale také v dlouhodobých statistikách..
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůŽelezný Brod má novou cestu podél řeky a další důvody se zastavit
Nový úsek Greenway Jizera dělá Železný Brod přívětivější pro cyklisty i pěší. Město má co nabídnout návštěvníkům i lidem, kteří v něm žijí. Těží z polohy mezi Jizerskými horami, Krkonošemi a Českým rájem, z blízkosti řeky Jizery, sklářské tradice i podpory podnikání. Roky se o ní mluvilo, slavnostně otevřená byla před rokem v květnu 2025. Trasa Greenway Jizera mezi Železným Brodem a Líšným dala cyklistům i místním bezpečnější napojení směrem na Maloskalsko a Turnovsko. Láká k objevování okolní krajiny v sedle kola, ke krátké procházce i k posezení u vody. “Jde o mimořádnou stavbu, což potvrdila i Soutěž Karla Hubáčka. Greenway Jizera získala Cenu hejtmana a v kategorii Veřejný prostor a krajina patřila mezi tři nejlépe hodnocené realizace,” říká František Lufinka, starosta Železného Brodu. Nejvýraznější změnou v samotném Železném Brodě je nová lávka přes Jizeru. Nahradila původní obloukovou konstrukci z osmdesátých let, která už byla na hranici životnosti. Staré technické řešení neodpovídalo současnému provozu ani bezpečnému míjení cyklistů a chodců. Finance na její stavbu pomohla zajistit Agentura regionálního rozvoje z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Společně s městem připravila žádost, komunikovala s poskytovatelem dotace a provedla město administrací až do dokončení projektu. „ARR s dotačními programy pracuje každý den. Má dlouhodobé zkušenosti, které obec v takovém detailu mít nemůže. Díky tomu máme jistotu, že projekt projde celým procesem správně,“ dodává Martin Řehák, vedoucí odboru územního plánování a regionálního rozvoje Městského úřadu v Železném Brodě. Stejný model spolupráce město využilo i u dalších projektů: revitalizace Panské zahrady, schodů na Jizeře nebo u připravovaného návštěvnického centra Greenway Jizera. Skleněná identita Železného BroduŽelezný Brod patří k nejvýraznějším centrům sklářství v Libereckém kraji. Proslavily ho skleněné figurky, bižuterie, tavená plastika i hutně tvarované sklo. Řemeslo tu rozvíjejí firmy, místní výtvarníci, Městské muzeum se sklářskou expozicí i Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská. Do ulic ho každý rok v září přináší také festival Skleněné městečko. Železný Brod zaplní návštěvníci, umělci a skláři nejen z Čech, ale i ze zahraničí. Tradiční i nové sklářské techniky jsou tu vidět z bezprostřední blízkosti. Firmy, instituce i festival propojuje značka Křišťálové údolí. Zaštiťuje sklářská centra od Kamenického Šenova a Nového Boru přes Železný Brod až po Harrachov a pomáhá ukazovat české sklo v médiích i na výstavách v Česku a zahraničí. Začátky podnikání jsou těžkéŘemeslo v Železném Brodě stojí na malých i velkých firmách, řemeslnících, ale také na produktech a nápadech, které potřebují nejen šikovné ruce, ale i dobrou radu do rozjezdu nebo dalšího rozvoje. Nejen sklářům byla určená květnová POP UP Podnikatelská ambulance Lipo. ink. „Konzultace s Lipo. ink mají ve městě velký potenciál. Lidé díky nim nemusí jezdit s nápady do Liberce a přímo tady mohou probrat, co všechno je potřeba k rozjezdu podnikání z hlediska marketingu, byznysu nebo financí. Po letních prázdninách chceme nabídnout místním další čtyři termíny,“ uzavírá František Lufinka.
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůZ Turnova až do vesmíru. TOPTEC vyrábí optiku pro družice, mikroskopy i průmysl
Výzkumné centrum TOPTEC vyvíjí speciální optiku a optoelektroniku pro Evropskou vesmírnou agenturu i klienty z automobilového průmyslu. Jeho řešení pomáhají třeba monitorovat vesmírný odpad nebo přesně polohovat vzorky v elektronových mikroskopech. Vedle toho staví nové zázemí, které centru otevře cestu k ještě náročnějším projektům. Turnov má optiku a broušení krystalů v DNA. Není proto divu, že právě tady vznikla v 50. letech minulého století Vývojová optická dílna AV ČR, která se v roce 2011 transformovala právě na TOPTEC. Toto pracoviště Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd ČR dnes patří mezi přední evropská centra pro vývoj speciální optiky a optoelektroniky. „V týmu máme kolem šedesáti lidí, z toho polovina jsou výzkumní pracovníci. Díky tomu dokážeme nabídnout expertízu malým a středním firmám, které si nemohou dovolit vybudovat vlastní špičkové zázemí,“ vysvětluje Vít Lédl, vedoucí TOPTECu. Přes čtvrt miliardy kilometrů od TurnovaOptika z turnovského centra míří jak do dalších laboratoří a průmyslových provozů, tak – díky spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou – do vesmíru. Turnovští výzkumníci stojí například za koronografem ASPIICS pro misi Proba-3, která pomocí dvou družic letících ve formaci umožňuje pozorovat sluneční korónu, nebo za asférickými čočkami pro teleskop NEOSTEL. Jeho úkolem je zase monitorovat odpad na oběžné dráze Země. „Umíme doručit funkční celek. Navrhneme ho, vyrobíme a otestujeme v simulovaných podmínkách kosmického prostředí,“ popisuje Radek Melich, vedoucí Oddělení optických systémů. A doplňuje: „Za našimi přístroji si stojíme, přesto každý start rakety provází napětí. Tým už nemůže nic změnit a čeká na první data z vesmíru. Až po jejich přijetí víme, že zařízení, která jsme vyrobili, skutečně fungují. “. A fungují spolehlivě – i 277 milionů kilometrů od Země. Právě tak daleko se v polovině června 2026 nacházela sonda Solar Orbiter, která zblízka zkoumá naši nejbližší hvězdu. Na palubě přitom nese koronograf METIS, jehož optické prvky vznikly v TOPTECu. Optika pro průmysl i základní výzkumZkušenosti z kosmických projektů nacházejí uplatnění i v pozemských aplikacích. Centrum například pro firmu ELCOM, dnes Averna, vyvinulo zařízení pro kontrolu automobilových světlometů ještě předtím, než opustí výrobní linku. „Klient potřeboval řešení, které by rychle a spolehlivě ověřilo kvalitu každého světlometu, aby obstál při homologaci. Museli jsme mimo jiné navrhnout speciální optickou soustavu, která přenese světlo ze světlometu do měřicí části a zároveň minimalizuje rušivé vnitřní odrazy. Řešení dnes běží v ostrém provozu a pomáhá zajistit bezpečnost na silnicích,“ vysvětluje Melich. Podle Víta Lédla je tento typ spolupráce dobrým příkladem toho, kam TOPTEC míří i mimo kosmické mise. „Vyvíjíme i řešení pro měření a měřicí zařízení. Patří sem hyperspektrální zobrazování a jiné oblasti přístrojové optiky. “. Další příklad? Brněnská společnost TESCAN, přední světový výrobce elektronových mikroskopů, pro kterou centrum vyvinulo a vyrobilo optické díly tzv. interferometrů. Tato zařízení pomáhají přesně určovat polohu pracovního stolku uvnitř mikroskopu. Díky tomu se vzorek pohybuje s přesností, která umožňuje zobrazit detaily i při extrémním zvětšení. Nové laboratoře pro další desetiletíTím, že zůstává pevně ukotvený na Turnovsku, navazuje TOPTEC na místní tradici optiky. Nové technologie vyrůstají na základech, které v průběhu dekád položily generace místních odborníků. „Chceme v jejich odkazu pokračovat a posouvat ho dál, do oblastí, které mají globální dopad,“ říká Lédl. A jeden velký posun centrum právě teď chystá. V Turnově staví zbrusu nové zázemí s čistými laboratořemi pro montáž a testování ještě náročnějších optických a optoelektronických systémů. Nová infrastruktura má fungovat v otevřeném režimu. K přístrojům a laboratořím se dostanou zájemci z řad firem, odborné veřejnosti a studentů z Česka i zahraničí. „S navazováním kontaktů nám pomáhá Agentura regionálního rozvoje. Účastníme se různých akcí, kulatých stolů nebo konferencí. Ze spolupráce pak vznikají úplně nové projekty a výrobky,“ popisuje Melich. Spolupráce s ARR podle něj pomáhají TOPTECu nahlížet na vlastní práci očima lidí mimo obor. „Když svou práci vysvětlujete lidem mimo obor, musíte ji popsat jinak než kolegům. A v tu chvíli si někdy uvědomíte věci, které při každodenním shonu přehlédnete — třeba že to, co považujeme za rutinu, je pro okolí něco mimořádného,“ uzavírá Melich.
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůMaturita, práce a startup. Příběh, který se nevešel do školního rozvrhu
Ráno seděl v lavici a připravoval se na maturitu. O pár hodin později stál v kanceláři a ladil pro investory vlastní produkt. Když nastupoval na střední ještě neměl ani vlastní počítač. Dnes programuje, pracuje na plný úvazek a rozvíjí vlastní startup MarketPal. O Agentuře regionálního rozvoje a jejím podnikatelském inkubátoru Lipo. inku slyšel Adam poprvé, když zde byl na školní exkurzi. „Líbí se mi, že v Lipo. ink nabízejí Podnikatelskou ambulanci zdarma – prostě přijdete, řeknete svůj nápad a dostanete zpětnou vazbu od někoho, kdo má s podnikáním zkušenosti. Přihlásil jsem se a setkal se s Philippem Rodenem, který mě od začátku podporoval,“ popisuje své začátky Adam Kalina. Při schůzce s Philippem vznikl i plán přihlásit se do programu Výkop. Výkop a maturita ve stejný časVe Výkopu, inkubačním programu Lipo. ink, který podporuje rozjezd startupů, byl Adam vůbec první středoškolák. Zatímco se ostatní účastníci soustředili na závěrečné prezentace, Adam se učil na maturitu. Do programu Výkop nastoupil s nápadem, který dával smysl. Jenže až tady zjistil, že vlastně neví pro koho. Kdo je jeho zákazník, jak velký je problém, který mu řeší, a proč by za řešení někdo platil. V průběhu programu musel tyhle odpovědi najít – a podle nich celý projekt přestavět. „Velkým přínosem byly i workshopy, právo, trénink prezentování nápadu před investory, a hlavně naše koučka Lenka Pechrová, která nás propojovala s lidmi, které náš projekt zaujal,“ usmívá se Adam. Od tabulek k finálnímu produktuK investování se dostal ještě před maturitním ročníkem, během ročního studia v USA. Zapsal si předmět „personal finance“ a začal chápat, že samotná orientace ve všech investorům dostupných informacích je problém. Nejdřív to řešil tabulkami. Automatizace, filtry, vlastní logika. Pak přišel další krok: převést to do aplikace. Spolu s kolegy z Tanganica, kde už během školy pracoval, tak založil MarketPal. MarketPal dnes dělá jednoduchou věc. Pokud investor drží konkrétní akcii, například technologické firmy, běžně musí projít desítky zpráv denně, aby zachytil jednu zásadní informaci. „My tohle ‚datové smetí' vyčistíme a ukážeme uživatelům jen to, co má skutečný dopad na akcie, které drží," vysvětluje Adam. A jak vypadá jeho podnikání při studiu? „Zašel jsem za ředitelem, abych si s ním domluvil individuální plán. To se sice nepovedlo, ale byla mi nabídnuta možnost některé hodiny po domluvě s učiteli vynechat. Často jsem během dne přecházel mezi školou a kanceláří, některé dny klidně i čtyřikrát. A občas jsem dorazil pozdě na obě místa,“ usmívá se Adam. Z Liberce do světaPo absolvování Výkopu ho Lipo. ink vyslal prezentovat MarketPal do Arménie. A to je teprve rozjezd. Další meta je ještě ambicióznější: Adama přijali jako prvního Čecha na prestižní výběrovou univerzitu Tetr College of Business. Čeká ho bakalářský program v oboru Finance & Umělá Inteligence. Škola přijímá přibližně 0,1 % uchazečů, a řadí se tak mezi nejselektivnější univerzity světa. Aby mohl skutečně nastoupit, hledá Adam finanční podporu. Chybí mu ještě zhruba 580 000 Kč. Bez nich se jeho přijetí odkládá. Aby mohl tento příběh dál pokračovat, založil pro své podporovatele sbírku na Doniu. I vy do ní můžete přispět a rozhodnout tak, zda bude mít Česko svého prvního zástupce na prestižní univerzitě TETR.
Rozhovory o krajiZmění startupy a inovativní firmy Liberecký kraj k lepšímu?
Co je to startup a jakou roli může hrát v budoucnosti Libereckého kraje? První díl nové videosérie Agentury regionálního rozvoje a Libereckého kraje otevírá téma startupového podnikání, inovací a podpory firem, které staví na vlastním know-how, technologiích a ambici růst i za hranice regionu. Hosty jsou Petr Klokočník, zakladatel technologického startupu Statotest, který vyvíjí chytrá čidla pro měření mostních konstrukcí, a Edvard Kožušník, statutární náměstek hejtmana Libereckého kraje pro hospodářský a strategický rozvoj. Společně mluví o tom, jak se z prvotní myšlenky může stát reálný produkt a firma, proč u inovací nestačí jen dobrý nápad a v čem může začínajícím podnikatelům pomoci Liberecký kraj, Agentura regionálního rozvoje nebo podnikatelský inkubátor Lipo. ink. Díl se věnuje také tomu, proč průmyslový region potřebuje vedle silné výrobní tradice i firmy s vyšší přidanou hodnotou, jak do kraje přitáhnout investory a co vytváří prostředí, ve kterém mohou vznikat odvážné a životaschopné projekty. Moderuje Petr Kumpfe.
30 let, 30 příběhůPerličky z Poniklé přežily války i znárodnění. Dnes patří na seznam UNESCO
Obec Poniklá leží nedaleko Semil, na úpatí Krkonoš. V místních chalupách vznikají – pod patronátem společnosti Rautis – skleněné perličkové ozdoby. Výrobek natolik unikátní, že se jeho výroba dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jak dnes vypadá podnikání, které stojí na odkazu předků, ale zároveň čelí požadavkům moderní doby?Z dálky vypadají jako křehké vánoční ozdoby. Zblízka na nich poznáte ruční práci: drobné nepravidelnosti, které dokládají jejich vznik v rukou konkrétních řemeslníků, ne v anonymní továrně. Z perliček se v Poniklé dodnes skládají hvězdy, andělé, komety nebo zvířátka. „První perlaři přišli do Poniklé kolem roku 1870 z Jablonecka, z okolí Jablonce nad Nisou, a přinesli sem řemeslo foukání skleněných perlí. Do té doby si místní vydělávali přes zimu tkalcováním, což byla dost nevýnosná práce. Výroba perliček byla finančně zajímavější. Mezi sousedy se rychle rozšířila a od té doby se předává z generace na generaci,“ popisuje Barbora Kulhavá z Rautisu. Od trubice k zážitkové turisticePůvodní způsob výroby přetrval do dnešních dnů. „Máme jednu centrální dílnu a desítky spolupracovníků v domácnostech. Je to prastarý model, který se objevoval hlavně v horském prostředí, kde pro lidi nebylo možné chodit každý den někam do práce. Po znárodnění původní firmy kupodivu přežil celou dobu socialismu i privatizaci,“ popisuje Barbora Kulhavá. I dnes výroba perliček a ozdob v mnoha ponikelských rodinách pokračuje dál a ukazuje se, že možnost pracovat z domova je velice žádaná. Zmiňovaná dílna dnes sídlí v prostorách původní firmy Stanislava Horny, která se produkci skleněných ozdob věnovala už na přelomu 19. a 20. století. A právě na zdejší tradici navázala hned v roce 1990 firma Astir, z níž pak v roce 1995 vznikl Rautis. Od roku 1990 se perlařství věnuje i rodina Marka Kulhavého, současného ředitele Rautisu. Výroba začíná u skleněných trubic, které se nad kahanem zahřejí. Ruce zkušeného perlaře pak vloží horké sklo do formy, kde dostanou kýžený tvar. Po vychladnutí se stříbří, barví a řežou na jednotlivé dílky. Teprve z nich vzniká ozdoba – perly se navléknou na drátky a vytvarují podle předlohy. Největší krizi zažila firma na přelomu tisíciletí, kdy kvůli ekonomické krizi opadla poptávka po ozdobách na tehdy nejdůležitějším trhu, v USA. Rautis přežil i díky tomu, že se otevřel lidem. Postupně začal budovat vlastní síť zákazníků s důrazem na ČR, pořádat exkurze, tvořivé dílny, akce pro firmy a v posledních letech i spolupracovat s designéry. Živá tradice namísto muzejního exponátuVelkým impulsem pro další rozvoj firmy byla také spolupráce s Agenturou regionálního rozvoje. Konkrétně zapojení do programu PlatInn, který poskytuje podnikatelský inkubátor Lipo. ink. „Naučili jsme se nejen lépe přemýšlet nad komunikací značky, ale třeba i lépe fungovat v kontextu obce a regionu. Každoročně nás navštíví přes 14 000 lidí. Je na nás, abychom parkování i pohyb návštěvníků po obci vyřešili ke spokojenosti místních i turistů,“ říká ředitel Rautisu Marek Kulhavý. Dodává, že právě spolupráce firmy a obce v cestovním ruchu bude tématem jeho příspěvku na podzimní konferenci destinační značky Northern Bohemia. Vlajkovou lodí spolupráce je pak pro Rautis projekt Křišťálového údolí, který propojuje skláře v regionu a dává jim silnou marketingovou podporu. Ponikelským otevírá dveře k novým spolupracím, sdílení zkušeností i propagaci ponikelského řemesla v zahraničí. Ostatně to, že se perlařské řemeslo stále vyvíjí a živě se předává dalším generacím, bylo jednou z hlavních podmínek pro zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. „Je to pro nás velká pocta. Zařazení na seznam bereme jako vzdání díků všem minulým i současným perlařům, kteří se o udržení tradice a řemesla zasloužili,“ doplňuje Barbora Kulhavá, která o historii řemesla napsala v roce 2018 knihu. O vizi pro příští roky pak mluví Marek Kulhavý: „Díky účasti v programu PlatInn a spolupráci s mentorem jsme pochopili, že si nemáme klást snadné a malé cíle. Proto bychom rádi, aby se k českým Vánocům vedle kapra, stromečku a cukroví zařadila i hvězda. Ta pravá, z Krkonoš, z Poniklé,“ uzavírá.
(1).jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůPrůmyslovka v Liberci po sloučení: nové dílny, technologie a spojení s firmami
Sloučení dvou tradičních libereckých průmyslovek patřilo před třemi lety k nejdiskutovanějším krokům regionálního školství. Průmyslovka Liberec dnes vedle strojírenských, elektrotechnických a IT oborů nabízí navíc textilní vzdělávání, které má v regionu dlouhou historii. A postupně mění výuku, modernizuje zázemí a víc a víc propojuje studenty s akademickou a komerční sférou. Když Jaroslav Semerád vstoupil v roce 2023 do budovy bývalé textilní průmyslovky, čekalo ho nemalé překvapení. „Byl jsem trošku v šoku. Tamní dílny a vybavení toho měly za sebou už celkem hodně,“ vzpomíná ředitel školy. Odborná komise tehdy označila většinu původních strojů za historické exponáty – a o rok později je předala Národnímu technickému muzeu. Debata kolem spojení škol byla bouřlivá. Pro část veřejnosti představovala textilka důležitý symbol libereckého průmyslu. Jiní ale upozorňovali, že samotná tradice obory nezachrání. Semerád dnes říká, že bez sloučení by oděvnictví ani textilnictví pravděpodobně nepřežilo. „Na jednání krajského zastupitelstva jsem tehdy slíbil, že se je pokusíme udržet. Hrobařem textilního vzdělávání jsem být nechtěl,“ říká dnes. Na moderní vlákna moderní výukouLiberec a textilní průmysl k sobě historicky patří. Značky jako Textilana, Litex nebo mnoho malých současných ateliérů a dílen netřeba představovat. Jenže svět, ve kterém byli studenti celých 180 let připravováni pro klasickou textilní výrobu, už neexistuje. Produkci dnes zajišťují manufaktury v Asii a Africe, a české firmy jim cenou konkurovat nemohou. Textil ale z regionu nezmizel. Šanci mají hlavně výrobky s vyšší přidanou hodnotou: funkční tkaniny pro průmysl či zdravotnictví, nanovlákna s povrchovou úpravou – po tom všem poptávka stále roste. A právě k jejich výrobě posouvá škola výuku. „Naši absolventi musí rozumět přádelnictví, pletařině nebo tkalcovství. Stejně tak je ale třeba, aby se orientovali ve strojích, programování, automatizaci a robotice. Technologie a stroje tvoří zhruba dvě třetiny jejich odborného profilu,“ popisuje ředitel. A doplňuje: „Ani u oděvnictví nechceme stavět výhradně na kreativitě a návrhářství. Jdeme cestou technologií, materiálů a praxe. Studenti se proto učí, z čeho se oděv vyrábí, jak se materiály chovají a jak do výroby vstupují chemie nebo digitální návrhové nástroje. “. Důležitým partnerem školy zůstává Technická univerzita v Liberci, především Fakulta textilní, na kterou mohou absolventi textilnictví plynule navázat i při dalším studiu. „Tato spolupráce by měla zajistit co nejlepší pokračování studia pro naše studenty. Fakulta nám přislíbila i možnost využívat svůj strojový park,“ popisuje ředitel školy. Lyceum přivádí k technice i nerozhodnuté studentyKlasické učební obory průmyslovky už tradičně staví na znalostech blízkých praxi. V elektrotechnice se studenti dostávají k řídicím systémům, internetu věcí, automatizaci a robotice. Ve strojírenství škola rozvíjí konstrukci, CNC, CAD a CAM systémy i mechatroniku. A na IT oborech se kromě programování „operuje“ s kybernetickou bezpečností, počítačovými sítěmi a datovou analýzou. Od roku 2024 škola nabízí také technické lyceum, obor na pomezí průmyslového vzdělávání a gymnázia. Má přilákat technicky zaměřené studenty, kteří si v patnácti letech ještě nechtějí vybírat mezi strojařinou, elektrotechnikou, IT nebo textilem. „Máme zkušenost, že děti přicházející na lyceum nerozhodnuté často pak pokračují některým z technických směrů,“ říká Semerád. „Máme dobré studenty, ale musíme je zaujmout, motivovat a dát jim zadání, která pro ně mají smysl. Proto měníme i způsob, jakým učíme. Potřebujeme, aby byli učitelé aktivnější, nebáli se nových nástrojů a dokázali studentům ukázat, k čemu jim technika v praxi bude,“ říká Semerád. Škola proto posiluje digitální nástroje, pracuje s umělou inteligencí a zapojuje studenty do projektů, soutěží i aktivit, které je propojují s reálným prostředím firem a start-upů. Sám ředitel ale připouští, že změna není okamžitá. Část učitelů je zvyklá učit postaru a nové nástroje přijímá opatrně. Spolupráce s firmami jako přirozené pokračování výukyDůležitá je podle Semeráda spolupráce s komerční sférou. Škola každý rok pořádá tzv. burzu firem, kde studenti technologických oborů hledají odborné praxe a navazují kontakty s budoucími zaměstnavateli. Úspěchy sklízí také v TechStarteru, který pořádá Agentura regionálního rozvoje společně s Libereckým krajem. Půlroční intenzivní program propojuje školy a průmyslové podniky a nabízí k řešení výzvy z reálné praxe. V letošním ročníku navrhli studenti Průmyslovky pro minkovický závod Preciosy systém měření tloušťky chromové vrstvy pokovů skleněných komponentů. U textilního a oděvního zaměření se podobná síť teprve rozvíjí. První vlaštovkou je partnerství se značkou CityZen. V jejích dílnách studenti navrhli a vyrobili limitovanou kolekci šál a nákrčníků, která šla do předvánočního prodeje. V praxi si tak vyzkoušeli, zda jejich produkce obstojí i mimo školní učebny – a kterými etapami je třeba projít, než se výrobek do obchodu dostane. Žáci průmyslovky rozvíjejí podnikavost i skrze angažmá školy v inkubátoru Lipo. ink. V jeho prostředí se studenti učí uvažovat o svých nápadech, přemýšlet o zákaznících a projektech a převzít odpovědnost za výsledek. „Rád bych, abychom trochu víc podporovali start-upy. Teď se dokonce rýsuje možnost založení školní firmy. Naším cílem není udělat ze všech studentů podnikatele, ale chceme, aby dokázali převzít iniciativu a nebáli se něco dotáhnout do konce,“ říká Semerád. Podnikavý duch se ukázal i na akci Liberec Ideathon, kde školní tým získal v roce 2024 hlavní cenu za návrh výukové aplikace pro iQLANDII. „Líbí se mi styl práce, kdy studenti dostanou zadání z praxe a podle něj vymýšlejí projekt. Ale ne do šuplíku. Takový přístup je mi blízký,“ dodává. Průmyslovka chce měnit výuku i díky zkušenostem ze zahraničí a i s tím jí pomáhá Agentura regionálního rozvoje. Během realizace projektu ‚Do we teach the same way?‘ vyjeli čtyři učitelé do partnerských škol na Slovensku, v Polsku a Maďarsku, kde sledovali hlavně výuku IT, kybernetiky a robotiky. „Nově navázané kontakty by měly umožnit lepší zapojení do mezinárodních projektů nebo soutěží,“ uzavírá Semerád.
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůSpecialisté na uchovávání vzpomínek: českolipská firma Memory Crystal propojuje sklo, design a pietu
První skleněnou urnu navrhl Dalibor Novák už v roce 1999. O několik let později přišel s myšlenkou zatavit popel zesnulých přímo do skla a vytvořil Památeční sklo, které si nechal patentovat. Dnes jeho firma Memory Crystal vyrábí křišťálové urny a vzpomínkové předměty pro klienty z celého světa, provozuje zvířecí krematorium a buduje síť samoobslužných pietních míst Memory Pet Point. Mezi v současnosti nejambicióznější projekty firmy patří interaktivní Křišťálový strom vzpomínek EIWA, který elegantně a technologicky vyspěle řeší nedostatek míst na hřbitovech. S rychlým růstem přišla i potřeba lépe nastavit interní procesy a plánování. Výzva, se kterou se českolipští obrátili na Agenturu regionálního rozvoje a její podnikatelský inkubátor Lipo. ink. Sklo, design a pietaKdyž Dalibor Novák na konci devadesátých let hledal nový směr, spojil dvě témata, která spolu do té doby téměř nikdo nepropojoval – sklo a pohřebnictví. Absolvent SUPŠS v Kamenickém Šenově tehdy přišel s nápadem vyrábět urny z křišťálu. „V té době jsem hledal něco nového. A skleněné urny mi přišly jako originální produkt, díra na trhu,“ vzpomíná dnes. Začátky ale nebyly jednoduché. Přestože se design lidem líbil, chyběly mu zkušenosti s podnikáním a obchodem. „Můj první byznys skutečně velice brzo zkrachoval,“ dodává. Dalibor Novák se však k původní myšlence po několika letech vrátil. Naučil se obchodovat, zlepšil angličtinu a postupně začal budovat vlastní sklárnu a tým lidí kolem sebe. Z původních křišťálových uren vznikla společnost Memory Crystal zaměřená na výrobu a prodej pietních předmětů. Skutečný zlom ale přineslo Památeční sklo. Do křišťálových plastik, šperků nebo přívěsků se zataví symbolické množství popela zesnulých. Vznikají tak unikátní objekty, které si pozůstalí mohou ponechat doma jako osobní vzpomínku. „Pohřební služby, které měly tyto artefakty nabízet, byly zděšeny, s čím já přicházím,“ popisuje Dalibor Novák začátky produktu, který si firma nechala patentovat. Sám byl překvapený výsledným efektem. „Popel ve skle zářivě bíle svítí a vypadá opravdu nádherně. “. Postupně se právě Památeční sklo stalo jedním z nosných produktů a dnes je součástí nabídky mnoha pohřebních služeb. Firma za něj získala několik mezinárodních ocenění a postupně rozšířila svůj sortiment o designové urny a pietní šperky od renomovaných evropských výrobců nebo o vzpomínkové diamanty pro jejichž výrobu se používá kremační popel nebo vlasy. Specialisté na uchovávání vzpomínekMemory Crystal dnes zaměstnává přibližně pětadvacet lidí a propojuje několik různých směrů, jak vkusným způsobem uchovávat vzpomínky. Právě tak jej dnes podle Dalibora Nováka vnímají partneři z pohřebních služeb. Vedle vzpomínek na zesnulé rodinné příslušníky se před deseti lety začali intenzivně věnovat také památce zvířecích mazlíčků. Impulzem byla návštěva tehdy jediného zvířecího krematoria v Česku. „Přišlo mi jako velká škoda, že zvířecí krematorium je jenom v Brně. A tak jsem se rozhodl postavit další tady u nás na severu. “ Dnes je Memory Pet Krematorium jedním z důležitých pilířů českolipské firmy. Právě v této době se s Daliborem Novákem potkal i Lukáš Illek, dnešní provozní ředitel. Do firmy nastoupil krátce před otevřením krematoria jako první zaměstnanec. „Měl jsem na starosti všechno od komunikace s klienty přes vyzvedávání zvířátek až po ty samotné kremace,“ vzpomíná Lukáš Illek. Postupně se podle něj služba začala stále více dostávat mezi chovatele a dnes už je kremace pro mnoho z nich první volbou při ztrátě domácího mazlíčka. EIWA: moderní pietní místo pro městaJedním z nejambicióznějších projektů firmy je dnes Křišťálový strom vzpomínek EIWA. Interaktivní strom se svítícími křišťálovými listy představuje inovativní řešení pro ukládání uren. Pod samotným stromem se nachází podzemní kolumbárium, které umožňuje na ploše patnácti metrů čtverečních uložit až šest set uren. Každému zesnulému je přitom přiřazen vlastní světelný lístek. Ten mohou pozůstalí aktivovat pomocí mobilní aplikace kdykoliv si na svého blízkého vzpomenou. Projekt zároveň řeší nedostatek míst na hřbitovech. „Zjistili jsme, že těch hřbitovů, kde dochází místo, je nespočet. A není to jen problém České republiky, ale celé Evropy,“ říká Dalibor Novák. Strom si nechali patentovat na evropské úrovni. První EIWA vznikla v Mariánských Lázních, další se připravuje v Bystřici nad Pernštejnem a rozpracované jsou další projekty v Česku i zahraničí. „Věříme, že brzy přibude EIWA tady v regionu, aby i Crystal Valley mohlo získat zajímavý skleněný projekt, který budou moct obdivovat místní i turisté,“ přeje si Dalibor Novák. Rozloučení s mazlíčkem v soukromíDalší rozvoj služeb si firma slibuje od nově budované sítě samoobslužných pietních míst pro domácí mazlíčky Memory Pet Point. Ta jsou postupně instalována do okresních měst, aby byla služba dostupnější i pro chovatele, kteří to mají do zvířecích krematorií daleko. Celý proces funguje online. Klient si na webu vybere nejbližší Pet Point, zadá údaje o zvířeti, provede platbu a následně obdrží PIN kód, díky kterému může prostor navštívit kdykoliv. Původně se zdálo, že hlavní výhodou bude jednodušší dostupnost služby. Časem se ale ukázalo, že klienti nejvíce oceňují právě soukromí. „V nejtěžší chvíli, kdy ztratí celoživotního společníka, nemusejí nic složitě domlouvat ani řešit převzetí. Mohou se plně soustředit jen na samotné rozloučení,“ popisuje Lukáš Illek. Externí pohled na fungování firmyJak přibývalo projektů, začínalo být jasné, že vnitřní procesy firmy nebudou dostačovat tempu růstu. Právě proto se Dalibor Novák a Lukáš Illek zapojili do konzultačního programu PlatInn organizovaného Lipo. inkem. „Pomohli nám zjednodušit postupy, což nám ušetřilo čas i peníze. Máme přehlednější finanční plánování, jasně jsme definovali role a odpovědnosti a díky tomu rychleji reagujeme na změny na trhu. Společně jsme navíc položili základ nové části softwaru, která naši výrobu výrazně zefektivní. Nebyla to teorie ani grafy do šuplíku, ale konkrétní kroky, které jsme hned zaváděli do praxe a které měly okamžitý dopad,“ vysvětluje Lukáš Illek. „Člověk je totiž ve své firmě často příliš ponořený do detailů a uniká mu širší pohled,“ dodává. Sdílení zkušeností s mladými sklářiDalibor Novák dnes svůj příběh sdílí i se začínajícími podnikateli a studenty sklářských oborů. Například na besedě Agentury regionálního rozvoje pro mladé skláře, pořádané pod hlavičkou značky Liberecký kraj sobě. „Přesvědčil jsem se, že i mladí lidé chtějí podnikat ve sklářství a hledají inspiraci pro vlastní cestu. Já jsem tu svou našel a věřím, že i díky těmto besedám se to podaří i jim. “. Dodává přitom: „Cesta není nikdy jednoduchá. Důležité je, aby se po neúspěchu dokázali zvednout, postavit se zpátky na nohy a jít dál. “ Ani krach na začátku podnikání totiž Dalibora Nováka neodradil.
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhů170 let mezi sklem, světlem a designem. Šenovská sklářská průmyslovka čerpá z tradice a drží krok s moderními trendy
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově letos slaví 170 let od svého založení. Jak se nejstarší fungující sklářské „průmyslovce“ na světě, jejíž vliv dávno překročil hranice kraje, daří držet tempo ve stále zrychlujícím světě?Sedmnáct dekád je dlouhá doba – pokud se ale podíváme na kořeny SUPŠS, dostaneme se ještě hlouběji do historie. Instituce totiž navazuje na kreslířskou nedělní školu z roku 1839. To se odráží i ve studijní nabídce: přihlásit se lze na užitou malbu nebo na obor výtvarné zpracování skla a světelných objektů. Mezi ostatními uměleckými průmyslovkami vyniká ta v Kamenickém Šenově přesahem do praxe a zapojením moderních technologií do výuky. „Naše škola stojí na odkazu místního regionu, který je po generace spojen se sklářstvím a výrobou svítidel. Zároveň nejsme jen strážci tradice – obor aktivně posouváme dál, reagujeme na současné výzvy a připravujeme studenty na reálné uplatnění v kreativních oborech i v širším profesním světě,“ říká ředitel školy Jakub Jelínek. O možnostech uplatnění po absolvování SUPŠS něco ví. Sám totiž její brány opustil – s maturitou v kapse – v roce 1997. Po téměř dvou desetiletích se vrátil, tentokrát už v poněkud odlišné roli. Umělecké sklářství 2. 0: bez digitalizace to nejde„V posledních letech jsme prošli transformací z řemeslné školy na moderní vzdělávací centrum. Naše studenty učíme tvořit počítačové 3D modely, rozumět elektrotechnickým instalacím nebo svařovat kovy. Vedeme je k tomu, aby chápali podstatu materiálu, uměli dílo navrhnout, zpracovat a potom k němu připravit třeba i technickou dokumentaci,“ přibližuje Jakub Jelínek. Už od začátku studia studenti naskakují do kolotoče reálných zakázek. Školní dílny totiž fungují jako profesionální ateliéry, kde vznikají designové předměty, svítidla nebo trofeje pro externí klienty. Takto vznikly třeba ceny pro vítěze Mistrovství ČR vodicích psů nebo pro Agenturu regionálního rozvoje a její program Techstarter. „Bez propojení s praxí bychom začali stagnovat,“ vysvětluje Jakub Jelínek. Dlouhodobé partnerství se značkami jako Preciosa nebo Crystalex doplňuje synergie se Střední uměleckou školou v Liberci. „Budoucí fotografové se starají o vizuální prezentaci výrobků, které vznikají pod rukama našich studentů na praxi v Preciosa Lighting. Žáci díky tomu vidí celý proces – od prvního návrhu v ateliéru přes výrobu až po finální marketingovou fázi,“ doplňuje. V minulosti přitom průmyslovce dvakrát hrozil zánik. V padesátých letech přežila několikaleté uzavření kvůli útlumu sklářského průmyslu. Začátkem nového milénia zase obstála proti snahám o sloučení se školou v Novém Boru. Výraznou podporu tehdy získala nejen z regionu, ale i od mezinárodní odborné komunity. Impulz ke změnám přinesla i ARRRozvoji školy v posledních letech napomáhá i partnerství s Agenturou regionálního rozvoje. Vedení ho navázalo před osmi lety, když hledalo cestu, jak modernizovat zázemí, naplnit obory studenty a lépe se propojit s regionem i odbornou praxí. „Spolupráce s ARR nám přináší cenné know-how a větší jistotu při realizaci projektů. Pomohla nás také nasměrovat k dalším odborníkům,“ říká Jakub Jelínek. Partnerství se postupně rozšířilo i na přednášky o umělé inteligenci a její zapojení do pedagogické praxe. První setkání cyklu AI do škol proběhlo právě v Kamenickém Šenově, další pak na Technické univerzitě v Liberci. V debatě tehdejší ředitel školy Pavel Kopřiva mj. mluvil o vzrůstající důležitosti role učitelů v době generovaného obsahu. Škola je také nedílně spojena s projektem Křišťálové údolí, který sdružuje a propaguje sklářské firmy a instituce v regionu. Podílí se na společných akcích a coby zástupce sklářského školství je i součástí poradního sboru. To vše přináší podle Jelínka mnoho příležitostí být vidět – festival Crystal Valley Week prezentuje studentská díla a své místo bude mít Kamenický Šenov i na přidružené PechaKucha Night Liberec. Ještě předtím se ale škola otevře veřejnosti v rámci domácího Lustrfestu – open-air festivalu skla a svítidel, jehož myšlenka se zrodila právě na její půdě. Během akce si návštěvníci prohlédnou učebny, dílny i školní galerii a vyzkouší si i práci se sklem. Letošní Lustrfest, který se v Kamenickém Šenově koná v pátek a sobotu 12. a 13. června, ponese i výroční linku. „Setkáním absolventů, studentů, pedagogů a veřejnosti přímo ve městě chceme završit oslavy 170 let od založení školy. Do města se na jeden víkend vrátí lidé, kteří školou prošli, i ti, kteří sklářství teprve objevují,“ uzavírá Jakub Jelínek. Doražte na Lustrfest 2026 i vy!
Nadcházející akce
Přijďte se rozvíjet a inspirovat.